Biskupské gymnázium Brno a mateřská škola

Tajemství svatého Grálu

Tak jsme se zase vydali na tábor…  Hned po příjezdu nás na svém dvoře uvítal král Artuš. Přijal nás do stavu pážecího a oznámil nám, že budeme usilovat o to, stát se rytíři. Také nám ukázal největší klenot hradu Kamelot (ve který se pro tento týden proměnila opatovská fara), svatý Grál.

Poslední Inka

Už je to tady! Děti i vedoucí se jako každý rok scházejí na hlavním nádraží připraveni opět vyrazit na týdenní dobrodružství, tentokrát do tajemné říše Inků.

Po loučení se s rodiči přes okna odjíždějícího vlaku se děti usazují a začínají se bavit s kamarády. Atmosféra se postupně uvolňuje, většinu dětí už počáteční nervozita opustila, zapáleně diskutují, hrají karty a společně svačí. Pokud v někom zůstala kapka nejistoty či trémy, ztratila se hned po příjezdu na faru, kde v nastalém zmatku při hledání přezůvek a hádání se o nejlepší místa na spaní na podobné pocity prostě nebyl čas.

Zpět ke kořenům

Bylo pár přátel. Vlastně jich nebylo jen pár, bylo jich víc než dvacet. Přátel, kteří se už docela dávno potkali právě v Opatově. Kdosi pro ně vymyslel název Bobánci, a ten už jim zůstal. Jezdili na tábory do Opatova napřed jako děti, později jako vedoucí táborů Miloše Winklera, jako vedoucí seznamovacích kurzů a škol v přírodě z Bigy, jako členové Bigystrantů či scholy, jako účastnící mnohých brigád a jim podobných akcí, ale také jako přátelé na letní dovolenou na kolech, na společné víkendy či v současnosti na vlastní tábory.

Opatov – jarní prázdniny 2015 – Nekonečný příběh

Chřipka- to bylo hlavní téma diskuzí před tím, než jsme odjeli na jarní prázdniny. Stejně, jako každý rok touto dobou. Ale stal se zázrak, neboť se nikdo kvůli nemoci neodhlásil, ba naopak, ještě někteří přibyli.
I letos jsme se vydali na jarní prázdniny do Opatova. Po celý týden nás provázelo téma "Nekonečný příběh". Abychom zachránili svět fantazie, museli jsme splnit hodně úkolů a překonat všechny překážky. Museli jsme projít bránou hlídanou sfingami, uvařit medicínu proti jedu strašlivé Igrámul, nebo projít Bažinami žalu.
Sníh sice nebyl, ale nepršelo, naopak na nás mnohdy vykouklo sluníčko.
Prožili jsme nádherný týden s kamarády a vedoucími, kteří ho pro nás vymysleli a zorganizovali. Moc jim za to děkujeme.

Opatovští táborníci

Podzimní brigáda v Opatově 2014

Opatovská fara svým návštěvníkům mnohé dává. Představuje nejen kvalitní ubytovací zázemí, ale i určitý „živoucí prostor“. Prostor, který je jako stvořený pro hry, duchovní povzbuzení, vznik nových přátelství a pro nezapomenutelné zážitky s kamarády, spolužáky a profesory při různých akcích. A tak si fara rozhodně zaslouží, abychom jí čas od času tyto „služby“ oplatili a věnovali něco svého volného času jejímu zvelebení a údržbě.

Adaptační kurz primy A v Opatově

Prvního září jsme odjeli na adaptační kurz na faru do Opatova. Všichni jsme se těšili na nové kamarády. V Opatově jsme hráli různé seznamovací hry. Také jsme vyráběli lodě. Některé hry jsme hráli ve starých stájích, protože venku pršelo. Ve čtvrtek nám vysvitlo sluníčko, tak jsme si to pořádně užili a hráli jsme hry v lese. Nakonec jsme odjeli šťastní, seznámení a trochu i špinaví.
Emma Vališová, prima A

Tábor v Opatově 2014 – Plavba pod černou vlajkou

Již popáté se na faře v Opatově konal letní tábor určený studentům ve věku 12 až 18 let. Naše pirátská výprava započala v brněnském přístavu Hlavní nádraží, odkud jsme z pátého nástupiště vypluli směr Okříšky. Hned po příjezdu do cílové stanice nás po vydatném obědě, kterým nás na cestu vybavili naši starostliví rodičové, čekala první hra, na jejímž konci se každá ze skupinek setkala s jedním ze starých kapitánů. Ti svým svěřeným posádkám předali putovní kormidlo a zároveň je poučili o zákonitostech pirátského života, o strastech, které jim dennodenně připravuje Španělská obchodní společnost, ale také o praotci všech pirátů Velkém Hnátovi a bájném pokladu. Poté jsme se i s našimi napěchovanými krosnami vydali zdolat několik kilometrů, které nás měly dovést až na faru v Opatově. Díky seznamovacím hrám, které jsme po cestě absolvovali, byly prolomeny ony pověstné ledy, a tak se mezi námi hned od prvního dne vytvořilo skvělé společenství lidí. Putování jsme zakončili táborákem a nocí strávenou pod širým nebem. Ráno po snídani jsme se vydali zdolat poslední kilometry, abychom ještě před obědem dorazili k naší milované faře, kde jsme strávili dobrodružstvím překypujících 10 dní.
Těžko jmenovat jeden největší zážitek ze všech, protože celý pobyt na ně byl opravdu bohatý – svedli jsme nejednu bitvu mezi znepřátelenými posádkami, podnikali výpravy proti Španělské obchodní společnosti, která potápěla naše lodě a zabavovala zlato i rum, odvahu jsme museli prokázat také v boji proti tajemným stvořením jako byly mořské panny, příšera Leviathan, Bludný Holanďan nebo mocná Kalypsó. Postupně jsme se dozvídali o celém životním příběhu Praotce Piráta, o vzpouře posádky na jeho lodi, o okolnostech jeho smrti, ale hlavně o tom, kam před svým odchodem z tohoto světa ukryl poklad, o kterém se mezi piráty traduje spousta bájí a mýtů. Získali jsme několik kusů mapy, která měla k pokladu vést, ale stále chyběl jeden poslední. Pro ten jsme se nakonec museli vypravit až k samotnému hrobu Velkého Hnáta na Ostrov duchů. Poté, co jsme poklad konečně získali, nás ale čekala další krutá rána osudu, Španělská obchodní společnost znovu zasáhla a o náš nově nabytý majetek nás v mžiku připravila. To jsme si ale nenechali líbit. V této těžké chvíli zapomněly všechny posádky na dřívější rivalitu i sváry a spojily své síly pro poslední boj, jehož cíl byl jasný – definitivně zničit Španělskou obchodní společnost, dát jí co proto a vzít si zpátky, co nám patří. A vskutku se to podařilo. Dobyli jsme jejich pevnost a získali zpět nejen náš poklad, ale navíc i několik litrů poctivého pirátského rumu. Večer jsme naše vítězství oslavili závěrečným táborákem za farou, zatlačili slzu nad tím, jak to rychle uteklo, a těšili se, jaké to asi bude napřesrok.

LÉTO 2014
Jako každý rok se i letos konal týdenní tábor na faře v Opatově. Téma na celý týden bylo "Zlatá horečka". Všichni mladí zlatokopové se sešli v sobotu 19.7. na Hlavním nádraží v Brně, odkud vyjeli vlakem směr Třebíč. Tam už čekal autobus, který všechny dovezl do Opatova.
Kdo chce rýžovat zlato, musí na to mít dolary. Dolary na cestu, na jídlo, na výstroj, na registraci claimu.... Proto se všech šest zlatokopeckých skupinek vydalo na lov přemnožených králíků, později stavěli nákladní lodě a prokazovali dovednosti vázání uzlů, morseovky, nebo orientaci na mapě. Za to dostali potřebné dolary. Když už měli pořízeno veškeré vybavení, vydali se obtížnou cestou přes Chilkoodský průsmyk a přes jezero Bonanza, až ke zlatonosnému městečku Dawson. Tam už se začalo hledat zlato. Velké valouny byly vidět hned, menší zlatá zrníčka se musela vyrýžovat pomocí rýžovacích pánví. Výpravu jsme zakončili hledáním Jezera překvapení.
I když v Americe jsou teploty při rýžování podstatně nižší, než byly tou dobou v Opatově ( rtuť teploměru se "jen" u třicítky rozhodně nezastavila ), každému zlatokopovi se podařilo získat dostatek zlata a tak jsme se v sobotu 26.7. mohli vydat na zpáteční cestu do Brna.

JARNÍ PRÁZDNINY 2014

Rok utekl jako voda a jsou před námi jarní prázdniny. Sešli jsme se na nádraží s radostí, že se opět vidíme. Ve vlaku začalo naše dobrodružství při cestách s Shackeltonem. Celý den pak probíhal v klidu a v duchu vybalování a seznamování s farou a spolubydlícími. Někteří jeli poprvé, jiní zde již byli vícekrát a ti pak radili ostatním, kam co dát. Po celý týden panovala přátelská atmosféra. Hrozbou a postrachem se stala Hraběcí studánka. V úterý jsme se totiž na Milošův pokyn vydali hledat onu studánku, avšak cesta se protáhla a stal se z ní nejdelší výlet celého týdne. Hraběcí studánku jsme sice nenašli, ale všichni byli již tak znaveni, že jim to patrně bylo jedno. Další dny, vždy, když se děti ptali, kam půjdeme na výlet, dostaly odpověď, že k ní a stačili jen hrůzou zaječet, že tam ne. Další dny byly jen samé zábavné výlety. Jediná změna programu nastala ve čtvrtek, kdy začalo být několika dětem špatně. Zažili jsme vskutku zvláštní noc i příští den. Odpoledne ti přeživší odešli alespoň na procházku, protože nádherně svítilo slunce, bylo teplo a celý den byl jako vymalovaný. Celý týden jsme zakončili ( stejně jako každý jiný den) modlitbou a zpíváním s kytarou. Musím ale říct, že aspoň pro mě tento večer nebyl jen další z večerů, ale byl jiný. Přece jenom jsme byli na konci dalšího společně prožitého týdne, který přes všechny překážky byl hezký a povedený. Při večerní modlitbě na mě padl trochu smutek, protože jsem věděl, že se pohromadě u svíčky a modlitby se všemi ostatními setkám zase až za rok. Přesto jsem nesmírně vděčný za týden prožitý v Opatově a  budu se těšit na další.

Je pondělí 2. září 2013. Studenti Biskupského gymnázia se scházejí před katedrálou, aby zahájili nový školní rok mší svatou s otcem biskupem. Najdeme zde ty starší, zkušené, které už ve škole „nemůže nic překvapit“ až po ty nejmladší – primány. Prima B přichází s batohy na zádech. Po skončení mše svaté odjíždí do Opatova na seznamovací kurz. „Najdu tam kamaráda nebo kamarádku? Jaké to asi bude?“ myslí si. Ale to už se jich kromě třídního učitele ujímají i jejich starší kamarádi Vojta, Matěj, Vláďa a Prokop, absolventi Bigy z předminulého školního roku, nyní ve funkci instruktorů. Na znamení toho, že patříme k sobě, dostává každý účastník kurzu modrý šátek. Věnovala jej Společnost přátel Bigy. Šátek poslouží k různým hrám a stane se z něj také pěkná památka s nápisem „Opatov 2013“. Obavy a ostych rychle mizí a první seznamovací hry začínají už před odjezdem vlaku. Protože je dnes nevlídné počasí, nemůžeme být venku, a tak se výkřiky „laskavá Lucka, hrozný Honza, ochotný Ondra“ a další rozléhají nádražní halou.
Odpoledne po 13. hodině přijíždíme konečně do Opatova. A je tu první problém: Kde je objednaný oběd? Várnice na domluveném místě nestojí. „My máme hlad!“ oznamují důrazně primáni a jejich třídní ví, že musí rychle telefonovat do stravovací firmy, i když tu už čeká na záběry a rozhovory štáb České televize, aby o opatovské faře a jejím využívání natočil reportáž pro Křesťanský magazín. Ale vše se brzy vyřeší, přivezou várnice s dobrým jídlem, studenti se naobědvají a ubytují, reportáž se natočí a my se můžeme nerušeně věnovat hrám, které instruktoři pečlivě připravili.
V úterý špatné počasí vrcholí, a tak zůstáváme po většinu dne na faře. Seznamovací hry jsou dobře vymyšlené, a tak lze říci, že už se všichni známe křestními jmény. Ale vzpomeneme si rychle? Hra s názvem Deka to ukáže. Třída je rozdělena na dvě skupiny, uprostřed místnosti stojí instruktoři a drží deku jakožto oponu. K této oponě vyšle každé družstvo svého zástupce. Opona jde dolů: kdo rychleji řekne jméno svého soupeře, získává pro své družstvo bod. Jen ten, kdo byl přítomen, ví, jak komické situace vznikaly
V dalších dnech se počasí začíná rychle zlepšovat, a proto se mohou provozovat nejrůznější aktivity na bývalé zahradě u fary, v lese i v uličkách Opatova. Vydáváme se na výlet po okolí a ve čtvrtek večer litujeme, že už nás ráno čeká odjezd. Ale to bude až ráno. Dnes si ještě musíme užít táboráku. Chystáme si scénky na téma Pohádka trochu jinak, abychom dobře pobavili sebe i své nové kamarády. Během našich „divadelních představení“ nás překvapí milá návštěva – otec Blažej, náš spirituál. A tak mu nabídneme špekáček a zahrajeme mu znovu scénky, které neviděl, protože chceme, aby se „taťkovi“ mezi námi líbilo.
Po večerní modlitbě u táboráku se jdeme umýt a rychle spát. Třídní učitel všem připomíná, že ráno brzy vstáváme, vždyť musíme balit a uklízet. Budíček je stanoven na sedmou hodinu, ale pánové vstávají radši už o půl šesté a třídní se nestačí divit…
Na víkend fara utichá a v pondělí přijíždí prima A. Také tato třída vzpomíná na Opatov velmi ráda. Dejme jí proto slovo:
Po neúnavné cestě vlakem a autobusem jsme konečně (!) dorazili do překrásné fary v Opatově. Ihned po příjezdu a lahodném obědě jsme se“s radostí“ pustili do umývání nádobí. Jupí! Ale stejně nejlepší hra ze všech byla hra jménem BULDOCI. Spočívá v tom, že jeden rozzuřený buldok musí chytit ostatní roztomiloučké čivavy. A pokud je buldokem např. agresivní Filip se silnou Martinou, tak nemáte absolutně žádnou šanci neutrpět nějaké zranění. Adapťák sice ještě nekončí, ale nejlepší hra byla jednoznačně BULDOCI.
Zajímavý je také rozhovor, který připravila studentka primy A Alena Zichová se svými spolužáky. Vybíráme z něj tuto část:
Co jste od seznamovacího kurzu očekávali?
Marek: Velmi dobré stravování.
Filip: Já jsem očekával, že poznám nové kamarády.
Petr: Já jsem očekával dobrou zábavu.
Dominik: Já jsem očekával zábavné hry.
Adam: Očekával jsem spoustu zábavy a nové přátele.
Klára: Já jsem očekávala srandu a hezkou přírodu.
Líbilo se vám ubytování a jídlo?
Marek: Ano, bylo to velmi příjemné.
Filip: Ubytování bylo dostačující a jídlo dobré.
Petr: Ano, moc.
Dominik: Ano, jídlo bylo výborné.
Adam: Ano, byl jsem nadmíru spokojen.
Klára: Moc, bylo tu hezky.
Splnila se vaše očekávání?
Marek: Ano.
Filip: Myslím si, že zatím ano.
Petr: Ano, bylo to výborné, ale vůbec ne, jak jsem očekával.
Dominik: Ano.
Adam: Ano, byl jsem nadšen.
Klára: Ano, bylo to tu krásné.
Tato poslední věta hovoří za vše. Jsme rádi, že studenti obou prim budou na seznamovací kurz rádi vzpomínat. A my také.
Třídní učitelé Milan Haminger a Vladimír Krátký