Biskupské gymnázium Brno a mateřská škola

Expedice Gjøa

​1.-6.9. 2016

Před odjezdem jsme se sešli na Petrově. Potom jsme i s rodiči šli na hlavní nádraží na autobus. Poslední zamávání a už si to jedeme. Jednou jsme přestoupili a potom......OPATOV!

Přijeli jsme rovnou na oběd. Poté jsme šli do lesa a hráli poznávací hry. Hráli jsme různé hry třeba Ruská ruleta s vajíčkem na hlavě :-D nebo mini jungle park a nakonec noční výlet po Opatově. V neděli jsme všichni čekali mši v kostele, ale nakonec byla na faře. Týden utekl jako voda a už je tu poslední den. V pořádku jsme všichni dojeli domů a druhý den nás čekala škola :-o.

Trosečníci 2016

V letošním roce se fara stala útočištěm přibližně třiceti trosečníků, kteří se zřítili na pustý ostrov, nad nímž prolétali. Zde byli nuceni přežít bez moderního vybavení a techniky a mnozí si sáhli na dno svých sil. Naštěstí trosečníci byli zaměstnanci několika spedičních společností a v přepravovaných balíčcích, které jim ze ztroskotaného letadla vyplavilo moře, našli spoustu užitečných věcí, jež jim pomohly v životě na pustém ostrově.

Opatovské Bradavice 2016

Třetí srpnový týden se pro nás opatovská fara stala Školou čar a kouzel v Bradavicích. Krátce po příjezdu přivítal všechny studenty profesorský sbor v čele s Albusem Brumbálem. Potom Moudrý klobouk rozdělil studenty do jednotlivých kolejí.

Rokštejnský poklad

Rozloučeno, odmáváno, poslední objetí i napomenutí rozdány a už jedeme vlakem do Opatova.

Kdo mohl tušit, že nás potká tolik dobrodružství? Po počátečním vytvoření rodů, erbů a založení našich vesnic jsme ustavičně čelili nelítostnému rodu Valdštejnů, který nám neustále křížil cestu. K tomu všemu jsme se ještě museli starat o své vesnice, zásobit je vodou a naučit se pro ně vařit. Závěrečná bitva o hrad Valdštejnů vedla k našemu jistému vítězství a k nalezení jejich pokladu.

Ze života fary aneb poklice a matrace, to je velká senzace

Na faře se běžně vaří pro velké skupiny strávníků. Dlouhá léta jsme poklice od velkých hrnců ukládali do mezery mezi kuchyňskou linkou a samostatně stojícími zásuvkami. Od posledního květnového víkendu už nemusíme. Konečně jsme pořídili držák na zeď, ve kterém si poklice leží jako v postýlce :-)
Obsazenost fary se za poslední rok podstatně zvýšila, což nám dělá radost. Ne všichni návštěvníci se tam ale chovají ohleduplně, což většinou „odnese“ vnitřní vybavení. Za posledního půl roku tak byly značně zdevastovány potahy na matrace v pokojích. Pustili jsme se tedy do jejich oprav a vše jsme nachystali jak na letní sezonu, tak i na krásně strávené chvíle v babím létě, pozdním podzimu, či v zimě. Přijeďte se podívat nejen na nový držák na poklice či opravené potahy, ale i na krásná místa v Opatově, o kterých se vám možná ani nesnilo.

Bob–Bobek–Bobánek aneb Opatov znovu přivítal své

Po loňských spokojených ohlasech jsme se letos již podruhé sešli o jednom předjarním víkendu v Opatově. Sešli jsme se jako parta kamarádů – tzv. Bobánků, kteří zde před lety společně mnohé prožili, ať už jako děti na táborech, vedoucí na školách v přírodě či účastníci brigád ke zvelebení fary a dalších akcí. A vlastně nejen před lety, i v současné době se pořád něco děje – v létě v Opatově běží tábory pro různě staré děti, na podzim se pravidelně koná dálkový pochod z Brna a na jaře občas nějaký ten cyklovýlet – a někteří z nás jsou pořád u toho, nyní často v roli hlavních organizátorů. Jiným už na podobné aktivity času nezbývá. A právě tento víkend byl příležitostí, abychom se všichni dohromady opět potkali „jako za starých časů“, na místě, kde lze vystopovat kořeny našich přátelství.

Jarní prázdniny 2016 opět v Opatově

            Jak už bývá zvykem, sešli jsme se opět po půl roce, abychom odjeli na jarní prázdniny do Opatova. Ačkoliv jsme kvůli sychravému počasí nemohli chodit ven tak často, jak bychom chtěli, nuda nás netrápila, a to v neposlední řadě díky hrám, tentokrát na téma pohádky.                        Když nám počasí přálo, zúčastnily se děti dobrodružné výpravy za koněm Zlatohřívákem, nůší plnou pohádek a stromem Frňákovníkem. V opačném případě jsme zůstali na faře a hádali pohádky, hráli pantomimu či tvořili pohádky nové. Poslední odpoledne soutěžily děti o dolary, za které si nakoupily cukrovinky v kouzelném obchodě, a byly večer oficiálně pasovány na pohádkové tovaryše. Žádné choroby naši partu neoslabily, jen se vyskytlo několik rýmiček a kašílků. A už tu byl poslední den, den úklidu a odjezdu.

Hvězda severu opět v Opatově

Druhý únorový víkend podnikl náš oddíl výlet do Opatova, kde jsme strávili celkem tři dny.
Hrát hry jsme začali hned v pátek a hry a soutěže pokračovaly celý víkend. Z pátku na sobotu si Hřebík, Yotančika a Fajráč, tři kluci z vedení, složili poslední zkoušku z Ohniveckého kurzu a na sněmu tak mohli být slavnostně jmenováni. Tento kurz má zatím dále splněn z vedení pouze Condor. Doufáme, že se brzy přidají i další kluci.
Sobota byla zejména ve znamení soutěže o muže sněmu. Kluci se účastnili mnoha soutěží – kreslili příšery, za farou běhali po zahradě, plnili Questy a Mistrovství.
Večer pak přišlo to, na co již všichni čekali – v pět hodin začal slavnostní 52. sněm. Byli přijati další členové, mnoho z nich si splnilo mistrovství a postoupili v naší pyramidě hodností výše.
V neděli už jsme jen uklidili faru a odjeli zpátky do Brna, do civilizace.

PRODLOUŽENÝ SVATOVÁCLAVSKÝ VÍKEND S HVĚZDOU SEVERU

První vícedenní akce pro nováčky našeho chlapeckého turistického oddílu se konala v Opatově. Po cestě vlakem a krátkém svezení autobusem nás řidič vysadil před farou, ve které jsme se ubytovali všichni dohromady do jednoho velkého pokoje. Po krátké hře jsme si dali výbornou zelňačku od naší kuchařky Lady. Večer všichni jen spokojeně oddychovali a koukali se na videa z akcí Hvězdy Severu z minulých let. V neděli jsme šli do kostela na mši a celé odpoledne a pondělní dopoledne si všichni, kteří do našeho oddílu teprve nastoupili, plnili Přijímací zkoušky. Prodloužený víkend se chýlil ke konci a na nás čekala už jen cesta domů.

Chicago 1930

V létě jsme se po roce vydali  na tábor do Opatova u Třebíče.  V rámci celotáborové hry jsme se letos přenesli do Chicaga 30. let, kde zavedená prohibice nastartovala podpultový prodej pašovaného alkoholu. Na tom velmi profitovala místní mafie. Po příjezdu na faru v Opatově jsme se stali federálními agenty.  Naším hlavním úkolem bylo dopadnout šéfa mafie Alphonse Caponeho, který  však měl své loutky všude. Povedlo se mu nás za vraždu vlivného politika dostat po pár dnech vyšetřování neprávem  do vězení.  Tím se naše úloha změnila a hlavním cílem bylo dostat se z vězení.  Museli jsme se prokopat skrze velmi tlustou zeď, která byla v reálu znázorněná „mapou“ sestávající se z malých šestiúhelníků, přičemž každý představoval jiný typ zdiva. Při „prokopávání“ jsme narazili na tvrdou skálu, která nás značně zdržela, na zvětralé zdivo, kterým se kutalo jedna báseň, na potrubí, kudy nás zase voda svezla o kus blíže našemu cíli – svobodě. K prokopávání bylo zapotřebí hodně energie. V jednotlivých hrách jsme tedy občas místo bodů sbírali kalorie. Každý účastník patřil do jedné ze šesti – skupinek, a protože prokopat se zdí vězení dá pořádně zabrat, sbírali jsme kalorie, kde se dalo. S ostatními celami jsme vzájemně bojovali o území na vězeňském dvoře, pronášeli přes dozorce nejrůznější kontraband a vymýšleli si co nejoriginálnější výmluvy, aby nás „hloupí dozorci“ nechali projít. Vyluštili jsme mnoho šifer, získávali věci potřebné pro útěk, udržovali kontakt s  právníky a tak dále.  Nakonec přišel den, kdy se nám konečně podařilo prokopat zdí tunel a my se  mohli vydat na noční úprk  z vězení. I když jsme už nebyli v budovách věznice, cesta nebyla lehká. Museli jsme jít skutečným potrubím a na konci přepilovat plot. Prošli jsme laserovým polem, přebrodili potok, vyhnuli se reflektorům a přemohli dozorce. Když jsme se dostali z „vězeňských pozemků“, přečkali  jsme noc v lese. Nakonec se nám podařilo nasbírat dostatek důkazů na usvědčení Alphonse Caponeho. Naše jména byla očištěna a my se mohli vydat zpět do Brna se spoustou skvělých zážitku a vzpomínek!