Biskupské gymnázium Brno a mateřská škola

Letošní rok jsme jako každé jarní prázdniny vyrazili do Opatova. Navzdory tomu, že v Brně nespadla ani vločka, dorazily s dětmi na nádraží nejedny boby a lopaty, s nadějí, že v Opatově bude lépe. Jejich přání se vyplnila. Nikdo neodolal a hned v den příjezdu jsme vyrazili na nedaleký kopec bobovat. Ani v dalších dnech nám teploty přesahující v noci -20 oC. a ve dne -14 oC nezabránily jít ven. Pečlivě připravené hry byly v pondělí nečekaně přerušeny střevní virózou, která na dva dny skolila více jak polovinu osazenstva tábora, ale v Opatově se vždy vše zvládne. Zbytek týdne se obešel bez dalších potíží a nesl se v duchu letošního táborového tématu “Pojďte pane, budeme si hrát”. Při návratu do Brna děti rodičům kromě rozbitých bobů ukazovaly i další památky přivezené z Opatova, například loutky, které si měly možnost sami vyrobit. Tak nám uběhl letošní zimní Opatov a těšíme se na letní prázdniny.
 

To, co si všichni z nás přáli, se konečně stalo realitou. Poté, co bylo v roce 2009 vymalováno první patro naší opatovské fary, dočkalo se koncem roku 2011 nové výmalby i schodiště a celé přízemí. Konec je tak dnům, kdy se každý bál na schodech dupnout, aby na něj nespadl kus omítky. Konec je tak dnům, kdy se po instalaci nových topných těles říkalo, že vůbec není vidět, jak jsou nová a pěkná, když je za nimi ta drolící se zeď. Doufáme tedy, že se případní zájemci o pobyt nenechají odradit venkovním vzhledem fary, ale že s radostí uvítají teplo domova, které jim stále více opravená fara nabídne. Zároveň však doufáme, že to, co obětavé ruce na faře tvoří, o faru se starají a na faře opravují, první vandalské ruce nezničí.

O víkendu 1. a 2.října se pár věrných, kteří na faře v podstatě vyrůstali, vydalo čelit pralesům farní zahrady s dobrou náladou, úsměvem na rtech, buchtami od maminky v batohu a sekačkami v autech. Měli pouhé dva dny na to, aby z toho, co kdysi bývalo zahradou, udělali plochu vhodnou k všemožné činnosti, zábavě a potřebě ubytovaných hostí. Za cenu vlastního vyčerpání a zničení nejedné sekačky se jim podařilo vrátit zahradě takovou tvář, jakou měla v dobách, kdy sem jako malí sami jezdívali. Spokojeni s odvedenou prací se vrátili zpět do Brna, s myšlenkou, že udělali něco pro ostatní. Posuďte sami...

Pokud hledáte vhodné místo v přírodě pro dovolenou s dětmi, pak nemusíte jezdit daleko. Opravená budova fary v Opatově u Třebíče poskytne levné ubytování se vším potřebným vybavením. Dny plné pohody za každého počasí, ticha tolik nezvyklého po příjezdu z města a dobrodružných her v okolní zeleni lesů, kopcovitých strání a turistických stezek láká jak děti, tak dospělé v kteroukoli roční dobu. Následující ohlasy studentů sekundy A po zkušenostech se dvěma týdenními pobyty jsou dostatečně výmluvné.
Myslím, že opatovská fara je dobře umístěná – blízko lesa, louky, rybníku, pole, kostela a obchodu. Za farou je taky ohniště pro možnost táboráků. Samotný interiér starobylé fary vypadá dobře a útulně. Je tu společenská místnost, takže program může být za každého počasí.

„Hurá, sobota, jede se do Opatova,“ znělo o prázdninách na vlakovém nádraží. Početná skupina dětí se loučí s rodiči – někteří s radostí, někteří se slzami v očích – a míří směr Opatov. Než jsme se nadáli, byli jsme v zápalu boje hry „O Jamesovi Cookovi“, která nás provázela celým týdnem. Stavba lodí, zakládání a udržování ohně a spousta dalších her nás zkoušely stejně, jako byla zkoušena posádka samotného Jamese Cooka. Přestože počasí o prázdninách bylo nic moc, pouze jeden den nám zabránilo jít ven. Všechny hry, ať na faře, či venku, byly bezva. Všechna družstva, která cíle dosáhla, ale i ta, která zůstala na širém moři, odměna neminula. Je tu opět sobota, uklízíme a odjíždíme. Na nádraží se vítáme s rodiči, tentokrát všichni s úsměvem. „Bylo to super, příště ahoj.“ Všichni se loučíme a těšíme se na další tábor.

Poprvé jsem ji navštívila jako studentka Bigy na třídním výletě a během dalších let jako účastnice každoročních letních a jarních táborů. Moje role na těchto akcí se samozřejmě v průběhu let měnila. Začínala jsem jako dítě, ale posléze jsem se stala pomocnou vedoucí.
Také jsem na faru jezdila mnoho let jako vedoucí na seznamovací kurzy pro primány a na jejich školy v přírodě. I během svého studia na vysoké škole jsem na opatovské faře strávila spoustu času jak na akcích se svými kamarády, tak i na brigádách, které přispěli ke zlepšení fary.
Naposledy jsem na faře byla letos na jaře jako třídní učitelka šesťáků, pro něž jsem se zde rozhodla uspořádat školu v přírodě. Strávila jsem tu se svojí třídou nezapomenutelné chvíle, na něž všichni vzpomínáme. Jsem ráda, že jsem se rozhodla uspořádat školu v přírodě v Opatově, neboť dětem se tam velmi líbilo a rády by tam příští rok jeli znovu.

     Budova fary v Opatově se stala součástí historie nejedné třídy Biskupského gymnázia, hlavně těch studentů, kteří navštěvovali naši školu v devadesátých letech. „O víkendu pojedeme do Opatova!“ To je věta, kterou od svého třídního nebo od otce spirituála mnozí velmi rádi slyšeli.
     Tato úvodní slova určitě platila (a platí) i o třídě, která se rozloučila s Bigy v roce 2001 jako oktáva B. Pravidelné cesty do Opatova byly nedílnou součástí jejího života už od sekundy. Tehdy se třída s farou seznámila v rámci školního výletu a bylo jasné, že se sem rádi budeme vracet. A skutečně tomu tak bylo – a vydrželo to až do oktávy. Poslední návštěva se konala tři měsíce před maturitou.
     Uplynulo deset let. Třída už se rozešla doslova do celého světa, ale její členové nezapomněli. Nezapomněli na přátelství, která za těch osm let vznikla, nezapomněli na Barvičovu 85 a nezapomněli ani na Opatov. „Co podnikneme k desátému výročí maturity?“ ozvalo se na pravidelné předvánoční „slezině“. „Pojedeme do Opatova!“ zazněla zase po letech věta, kterou čtenář této stránky už zná z úvodního odstavce.
     A tak se taky stalo. Vše se domluvilo, připravilo, a první dubnový víkend roku 2011 patřil po deseti letech a šesti týdnech zase naší třídě. Celý víkend, prožitý ve stylu retro, byl skvělý a opravdu bylo na co vzpomínat. Dataprojektor s fotkami pracoval naplno, kolovaly i klasické fotografie, vynořovaly se další a další vzpomínky. Sjížděli jsme se postupně, jak to komu nejrůznější povinnosti dovolily, až nás byla v sobotu odpoledne plná fara – úctyhodný počet 28 absolventů i s třídním. A to není konečný počet, neboť už je na světě další generace, která své rodiče-absolventy do Opatova „doprovodila“.
     Loučili jsme se jen neradi, ale určitě ne navždy. Tak čau – a zase někdy v Opatově …..