Biskupské gymnázium Brno a mateřská škola

Tempus veritatem revelat
- tábor Opatov 2013
Již poněkolikáté jsme se jako každým rokem všichni sešli ráno na nádraží, abychom zahájili další ročník tábora v Opatově – tentokrát na téma „Cestování časem“.
Už před příchodem na faru nám docentka Matičková obeznámila s celou situací, totiž že její milovaný Šroubek se ztratil neznámo kde při cestování časem. Naším úkolem bylo Šroubka najít a přivést ho zpět k jeho drahé Matičce.
Ze všeho nejdříve jsme museli přijít na to, jak stroj času funguje. A protože je pohyb v časoprostoru velice složitý a nebezpečný, cestovali jsme jako profesionální týmy z různých oborů – JUDr., MVDr., PhDr., MUDr. a RNDr.
Šroubka jsme našli až v daleké budoucnosti, kde byl unesen a zajat skupinou šílených vědců, kteří ho uvedli do stavu podobného kómatu. Záhy jsme zjistili, že k jeho oživení je potřeba uvařit elixír z nesnadno získatelných ingrediencí (=artefaktů) z různých období.
A tak jsme měli možnost zúčastnit se například jubilejních 10. olympijských her, jejichž vítěz dostal artefakt v podobě vavřínového věnce; zachraňovali jsme pasažéry z Titanicu, kde nám potom kapitán předal lodní deník; pomáhali jsme znovu nalézt ztracenou hlaholici nebo lovili mamuty v pravěku.
Jednou, uprostřed noci, nás stroj času nečekaně přenesl do doby začínající 2. světové války na území Polska. Abychom se uchránili před nálety Němců, byli jsme nuceni na celý den opustit faru (=továrnu) a ukrýt se v odlehlém lese. V nesnadných polních podmínkách jsme si uvařili dokonce i oběd.
Válku jsme všichni úspěšně přežili a další den jsme se přesunuli do pohodovějšího období Hippies, kde jsme se zúčastnili 1. koncertu Rolling Stones.
Nutno ještě poznamenat, že jsme měli tu čest zúčastnit se královského plesu v Paříži, na kterém byla uprostřed veselí unesena francouzská královna. My jsme ji spolu se třemi mušketýry sledovali do úkrytu padouchů a úspěšně ji osvobodili.
Během hledání artefaktů jsme ale zjistili, že Matička podvádí svého manžela se svým sluhou. Až jsme všechny artefakty získali, tak se nám za pomoci živlů a lidí z budoucnosti podařilo připravit elixír k oživení Šroubka. Ten díkybohu účinkoval a tak se nám Šroubka podařilo dostat domů k Matičce. Předtím jsme ho ale varovali, že Matička může mít nekalé úmysly. On nám však nevěřil a pokojně se s námi rozloučil. Následně na to ale doplatil, když ho Matička při večeři otrávila poté, co z něj vytáhla veškeré informace o esenci nesmrtelnosti. Pak se vydala společně se sluhou hledat onu esenci, ale my je sledovali. Po nalezení esence však zjistili, že jí není dostatek pro oba. Celá situace skončila hádkou, kde rozhádaní milenci lahvičku s elixírem upustili a nenávratně ztratili. Nakonec si ale díky Šroubkovi, jenž se jim po smrti zjevil jako duch, uvědomili, že mohou žít šťastně i bez nesmrtelnosti.
Celý tábor se nám všem velice líbil, a když jsme den na to odjížděli, bylo nám líto, že už skončil a začali se už těšit na další.
Adéla Rozehnalová, Michal Fryčar, Barbora Babáková a Tereza Dvořáková
 

Tábor Opatov – léto 2013

Když jsem se dozvěděl, že se mohu zúčastnit tábora v Opatově, moc jsem se těšil. V den odjezdu se to na nádraží hemžilo dětmi nejrůznějšího věku. Ve vlaku zjistila celá naše výprava, že se vydáváme na dlouhou Vikingskou cestu po severu zeměkoule.
Vikingové – to je národ nebojácný, takže i když nám praskla prkna v naší lodi, dokázali jsme si postavit novou, která vydrží i oheň.
Vikingové jsou také zbožní, takže chodí do kostela. Po mši si dají vždy něco dobrého – v našem případě třeba řízek, pizzu, palačinky či ryze české šunkofleky.
A protože jsou Vikingové dobyvační, učili jsme se vyrábět zbraně, se kterými jsme se naučili i zacházet a lovit zvěř.
Prozkoumané oblasti byly zakreslovány do map pro lepší orientaci a bezpečnou cestu zpět.
Na dalekých místech byly postaveny mohyly jako znak toho, kde jsme byli a které kouty země jsme probádali.
Vždy, když nastal večer a luna se nad obzor vyhoupla, nastal čas pro modlitbu. Mladší členové posádky jdou spát, starší ještě hrají hry, aby vůbec mohli usnout. Pak už jen vlny na moři slyšet jsou a na palubě mrtvé ticho je. Jednou to však bylo jiné. Když měsíc jasně svítil, vydali jsme se do tajemného lesa na noční lovení zvěře. Tiše jsme se chovat museli, ale kořist byla velká. Až pak jsme se mohli odebrat na kutě a mohli snít.
Po velké únavě, ale s novými kamarády, jsem se mohl tím stejným vlakem vrátit k tomu stejnému nádraží, jako před týdnem. Bylo to něco nezapomenutelného.

Opatov
Co pro nás znamená Opatov? To je jízda džunglí, pralesem, či polárními oblastmi. Setkání s indiány, nebo sněžným mužem. Na každém rohu potkáte něco (nebo někoho) nového a naučíte se spoustu zajímavých věcí, které využijete nejen ve škole, ale také v běžném životě. Stačí sebrat svoji třídu na tuto opatovskou faru a dobrodružství může začít! Tentokrát jsme ho podstoupili jako účastníci expedice do pralesů Jižní Ameriky.
Študáci a kantoři
 

Jarní prázdniny 2013

Hurá, už jsou tady! A co? No přece jarní prázdniny!
Opět jsme vyrazili ze školních lavic na týdenní odpočinek do Opatova, kde jsme započali výpravu do polárních krajů s Roaldem Amundsenem. Ovšem jediné, co na nás po příjezdu čekalo, byla zmrzlá tráva. Po sněhu ani památka. Po dvou dnech jsme se sněhové pokrývky nakonec dočkali. Hned první den se účastníci výpravy vydali zjistit znalosti místních obyvatel na téma „život v polárních oblastech“. Program se dětem velmi líbil, nejvíce je zaujala hra „hledání trosečníků“ a „lov medvěda“. V polárním týdnu si děti také vyzkoušely závody na sněžnicích, stavěly věže a zkoušely se orientovat v přírodě. Týden utekl velmi rychle. Dal nám nejen mnoho nových zážitků a zkušeností, ale také plno sladkostí, dárků a hlavně nových kamarádů. Byť jsme z Brna odjížděli v době, kdy byla v plném proudu chřipková epidemie, přežili jsme bez ztráty jediného polárníka, takže jsme se domů vrátili ve stejném počtu, jako jsme odjížděli.

Tak jako patří na Nový rok k Brnu ohňostroj, tak se vždy pár dní před Silvestrem plní opatovská fara nemalým počtem veselých tváří. Přátelé a kamarádi, kteří se vymanili z víru moderní uspěchané doby a dokázali si najít pár volných dní, aby se opět přijeli podívat do míst, kde trávili velkou část svého mládí. Aby si připomněli opatovskou faru, klid v ní a na vesnici panující a aby si mohli navzájem popřát jen to nejlepší do nadcházejícího roku. Ne alkoholové opojení, ale vzpomínky na dobře prožité chvíle při hrách, darovaný úsměv a od srdce vyřčená povzbuzující slova jsou tím nejlepším, co je v celém roce bude provázet. A samozřejmě také myšlenky na to, jak se za rok znovu potkají.

Prima už je príma

Studenti, studentky, profesoři a profesorky,
Chtěl bych se s vámi, jménem primy B, podělit o naše pocity z adaptačního kurzu. Seznamovací kurz, je zvláštní věc. Člověk přijde mezi neznámé lidi a najednou jim musí důvěřovat, seznámit se. Je to těžko popsatelný pocit, něco jako rozpaky, při kterých si člověk uvědomí, že s těmito lidmi stráví osm let. Amundsen taky věděl, že se svou posádkou může zemřít. Je to těžké, důvěřovat někomu koho neznáte. Tým profesorů, pro nás připravil soubor her, které měly naši důvěru podpořit a zároveň zlepšit naše umění spolupracovat a komunikovat. K vzájemné důvěře a spolupráci napomáhala například i samotná příprava jídla. Jak se zdá, největší úspěch sklidila hra lana, při které jsme svým spolužákům museli věřit, že naše chůze po laně je bezpečná, protože nás jistí svýma rukama.
 

Letní tábor L.P. 2012
Školní rok utekl velmi rychle a už se jede opět do Opatova. I přes nemalé problémy s výlukou na trati jsme se bezpečně dostali na faru, kde započalo naše dobrodružství. Celý týden byl inspirován knihou J. Verna Dva roky prázdnin. Díky počasí, které se vydařilo na všech třech turnusech, se většina her mohla hrát venku na čerstvém vzduchu. Proběhly boje mezi piráty a trosečníky, děti se učily lovit divou zvěř lasem, střílet ze vzduchovky či z luku a za svitu hvězd se hrála noční hra. I když úkoly nebyly vždy lehké, obešli jsme se bez vážnějších zranění a nemocí. Po vyhlášení vítězů dostaly všechny děti zasloužené ceny. Po vytouženém návratu domů se děti radostně vítaly se svými rodiči a hned jim začaly vyprávět spoustu nových zážitků.
Bobánci (starší táborníci)

M.O.T.A. - Tábor pro starší 2012

Stejně jako roky předešlé, i letos se konal tábor v Opatově pro "náctileté". Tentokrát s tématem M.O.T.A. - Mezinárodní organizace tajných agentů. Celých 12 dní se neslo v bojovém duchu, jak napovídá píseň složená všemi šesti skupinami, pro jejichž pojmenování byly použity názvy nejrůznějších tajných organizací z celého světa.

Škola v přírodě 2012 s primou A

Tak jako každá prima i prima A vyrazila na školu v přírodě. Tentokrát to bylo v duchu jezuitského řádu a jeho působení v Jižní Americe. Hned v Třebíči na nádraží probíhala anketa pro lidi, co všechno ví o jezuitech. Výsledky byly velmi zajímavé. Každý večer se promítal kousek filmu pro přiblížení k tématu. Za celý týden jsme se všichni lépe poznali a uvědomili si spoustu nových věcí. Učili jsme se jak se správně a efektivně učit. A samozřejmě jsme to hned v pondělí po návratu zavedli do praxe. Navzdory nepříznivému počasí jsme si všichni tento týden užili, včetně paní profesorky. A s úsměvem se vrátili zpět do Brna.

Stejně jako každý rok, i letošního Silvestra strávila parta kamarádů v Opatově na faře. Mohli si tak spolu užít poslední dny roku. Každoročně se zde sejde asi patnáct lidí, aby se bavili, pro někoho možná trochu netradičním způsobem, pro jiné však velmi známě. Hrají hry, zpívají, povídají si, seznamují se s novými kamarády, také děkují Bohu za uplynulý rok a prosí za ten nadcházející. O Silvestrovské noci však nemůže chybět ohňostroj ani Novoroční přípitek. První den v novém roce se pak spolu účastní Novoroční mše svaté tady v Opatově. I ten letošní Silvestr měl své originální pojetí a všichni byli jistě rádi, že tento čas mohli strávit se svými přáteli. Nakonec se však museli vrátit do normálního běhu dne, ovšem už teď dopředu se těší na konec roku, kdy se tady zase opět všichni spolu sejdou.