Biskupské gymnázium Brno a mateřská škola

V příloze najdete výkony studentů za šk. rok 2010 / 2011 v atletice a silovém čtyřboji.

[Vodná nádrž Krpeľany (430 m) – Rieka (460 m) – Šútovský vodopád (830 m) – Mojžišové prameny (1140 m) – Chata pod Chlebom (1415 m) – Snilovské sedlo (1520 m) – Veľký Kriváň (1709 m) – Snilovské sedlo – Chleb (1646 m) – Chata pod Chlebom - Šútovo (448 m) – Vodná nádrž Krpeľany]
Tradiční výlet na sněžnicích naplánoval letos pan profesor Michal Kubíček na třetí únorový víkend a jako cíl stanovil Veľký Kriváň na Malé Fatře na severozápadním Slovensku. Celkem se nás do Jánošíkova rodného kraje vypravilo 21, nechyběli profesoři, absolventi, studenti, rodinní příslušníci a kamarádi.
Po dlouhé cestě jsme o půl jedné konečně vystupovali z vlaku na zastávce Šútovo na úpatí hlavního hřebene Malé Fatry. Od Vodné nádrže Krpeľany, na jejímž pravém břehu vlaková zastávka leží, je to k chatě pod Chlebom, kam jsme plánovali do večera dojít, takřka 1000 výškových metrů převýšení. Se sněžnicemi připevněnými na batohu (sníh byl až od 700 metrů) jsme začali stoupat vzhůru. Bylo pochmurno a relativně teplo.
38 metrů vysoký Šútovský vodopád, ke kterému jsme dorazili asi po hodině chůze, byl první větší atrakcí cesty. Když jsme se dostali nad hranici lesa, konečně jsme mohli nasadit sněžnice. Přímo nad námi se tyčil vrchol Hromové (1613 m) a modré nebe za ním nám dávalo naději, že slibná předpověď na neděli by mohla opravdu vyjít. Po přemrzlém sněhu jsme vystoupali až do výšky okolo 1500 metrů nad mořem, a pak jsme po úbočí hřebene došli až k chatě pod Chlebom. Halušky, kapustnice či jiné tradiční slovenské pokrmy přišly vhod. V příjemném prostředí bývalé horské salaše jsme strávili fajn večer, kdy si i majitelé hospody určitě pár eur vydělali… David Mareček, Kuba Raus a Olin Trněný přenocovali venku ve stanu, ostatní si dopřáli ten luxus a vyspali se v teple na normální posteli.
Po raňajkách jsme se bez batohu vydali vstříc nejvyššímu vrcholu Malé Fatry – Veľkému Kriváni. Chvílemi jsme šli po sluníčku, chvílemi v mlze. Nahoře bylo ale nádherně. Všude pod námi ležely mraky, ze kterých vyčnívaly pouze nejvyšší hory Fatry. Následovala vrcholová prémie v podobě sladkosti či domácí slivovice. Potom jsme sešli zpět do sedla a vyšli na protější vrchol Chleb. Ten se ale zahalil do mraku a z pohledu tak sešlo.
Zpět k chatě jsme dorazili chvíli před polednem. Dolů do Šútova jsme se doslova sklouzali během hodiny a půl. Vlak nám jel až před půl pátou, takže jsme neváhali a ještě chvíli poseděli v místním lokálu. V 16:23 jsme odjížděli ze Šútova osobním vlakem do Žiliny. Před desátou večer jsme dorazili zpět do Brna.

Obchodní akademie, SOŠ knihovnická a VOŠ knihovnických, informačních a sociálních služeb,
Brno, Kotlářská 9

ve spolupráci s Asociací školních sportovních klubů ČR

pořádala 2. prosince 2010

již 12. ročník soutěže brněnských středních škol

"Aerobic Master Class"

Soutěže se zúčastnilo 37 dívek z 15 škol.
Výsledková listina (finále)

[Borovets (1300 m) /lanovka/ Yastrebets (2369 m) – Musala (2925 m) – Vapa (2528 m) – Ribni Ezera (2230 m) – Smradlivo ezero (2300 m) – Rilsky Manastir (1143 m) – Kobilino branishte (2145 m) – Rymsky brum (2450 m) – Chyža Malyovitsa (1960 m) – Damga (2669 m) – Chyža Rilsky Ezera (2150 m) – Chyža Pionerska (1520 m) – Sapareva Banya (750 m)]

Již po 11. se v sobotu 9. října 2010 konal fotbalový turnaj o Pohár Sokolů. Vše se odehrálo na školním hřišti Biskupského gymnázia za velmi příznivého slunečného počasí. Turnaj pořádala Česká tábornická unie Tábornický klub Sokoli ve spolupráci s Biskupským gymnáziem Brno. Hlavním pořadatelem této akce byl Mgr. Pavel Vaněk, který měl vše pod kontrolou. Projevil se i jako velmi přísný organizátor, neboť jeden z týmů zřejmě nepochopil význam slov „fair play“ a byl doslova vyhozen z hřiště a z celého turnaje. Jinak všech zbylých dvacet tři týmů z celého Brna a okolí hrálo bez problémů. A pan profesor nakonec také vypadal spokojeně a užíval si turnaj.
Některým se mohlo zdát nespravedlivé, že v jednom týmu byl třeba desetiletý kluk a zároveň sedmnáctiletý. To bylo však tím, že součet věků všech hráčů na hřišti nesměl překročit sto let. Byla však zajímavá podívaná na malého kluka, jak se velmi hbitě proplétal s míčem mezi vysokými hochy a najednou dal gól. Nesmím zapomenout taky na velmi šikovné fotbalistky, které si nenechaly turnaj ujít. I diváci (a nebylo jich málo), kteří hlučně povzbuzovali své kamarády, měli určitě skvělou podívanou a rozhodně se nenudili.
Každý hráč si odnesl odměnu a vítězné týmy získaly navíc zajímavé a užitečné ceny. Nechybělo výborné občerstvení s příjemnou obsluhou. Tým pořadatelů byl velmi dobře sehraný a svou práci perfektně zvládl. Dík patří všem firmám, které akci podpořily. Panovala příjemná atmosféra, při které bezpochyby platilo heslo turnaje: „Rozdávej radost a góly.“
Magda Vyskočilová (Bigy, 1. B)

Naše škola se jako každoročně zúčastnila SŠ atletického poháru Corny, jehož městské kolo proběhlo 22.9. 2010 v Brně na hřišti Moravské Slavie na ulici Vojtově.

Školu reprezentovala dvě družstva:

Družstvo děvčat ve složení:

Dominika Coufalová Sx.B
Marie Brothánková 3.C
Magdalena Mátlová Sx.B
Soňa Klajblová Sp.A
Jana Jeřábková Sx.A
Jana Ondráčková 4.B
Iveta Juřenčáková 3.C
Pavla Pokorná 3.C
Anna Odstrčilová Sx.B
Monika Dobešová 3.C
Marie Ferbyová 3.C
Ivana Kubíčková Sp.B
Veronika Sedláčková Sp.A

[Breaza (610 m) – Valea Pojortei – Cabana Urlea (1533 m) – Vârf Ragarelor (2455 m) – Vf. Moldoveanu (2544 m) – Vf. Arpaşu (2460 m) - Şaua Capra (2315 m) – Lacul Câltun (2135 m) – Bâlea Cascada (1234 m) – Arpaşu de Sus (600 m)]
Jak už se stalo na naší škole zvykem, pan profesor Michal Kubíček zorganizoval na konci září turistický přechod jednoho z významných evropských hřebenů. Tentokrát jsme se vydali vstříc větrnému rumunskému pohoří Făgăraş s nejvyšším vrcholem Rumunska – Moldoveanu (2544 m).
V pátek 25. 9. 2010 ve 14:22 jsme nasedli do přeplněného vlaku EC Hungaria a odjeli směr Budapest, posléze Braşov. Do osmého největšího města Rumunska jsme dorazili s hodinovým zpožděním v sobotu ráno. Vlak do obce Făgăraş, která leží pod hřebenem hor asi 60 km západně od Brašova, nám ujel… Po zběžné prohlídce města jsme jeli nejbližším možným spojem. Díky soukromému vlakovému dopravci a pohotovým a rychlým taxikářům, kteří nás dopravili až na konec poslední podhorské obce Breaza, jsme kolem půl třetí stáli na začátku údolí Pojortei. Po tříhodinovém pochodu - nejprve údolím a později strmě nahoru - jsme došli k torzu bývalé chaty Urlei ležící pod stejnojmenným vrchem. Navzdory ranním obavám, způsobeným ujetím vlaku, byl tak cíl dne úspěšně splněn. Druhého dne hned ráno na nás čekalo dalších 900 výškových metrů na vrch hřebene. Kolem jedenácté jsme již byli nahoře. V Brně tou dobou začínala nedělní bohoslužba celebrovaná Svatým otcem Benediktem XVI. My jsme se alespoň společně pomodlili. Cesta po hřebeni byla náročná. O rovinaté trase jsme si mohli nechat zdát. Neustále nahoru a dolu – sedlo, vrchol, sedlo, vrchol atd. Tento a následující den jsme neklesli pod 2000 metrů nad mořem. Počasí bylo nádherné a o pohledy nebyla nouze. 2. den jsme spali v turistickém bivaku pod nejvyšším bodem pohoří - Vf. Moldoveanu. V pondělí ráno nás probudilo vycházející fagarášské slunce a na nás čekal nasvícený vrchol nejvyšší rumunské hory. Kolem půl desáté jsme stanuli na kótě 2544 m n. m. Následovalo vrcholové foto a nějaká ta sladká odměna. Po chvilce strávené na nejvyšším místě široko daleko jsme pokračovali dále. Čekala nás dlouhá cesta. V plánu jsme měli dojít až k jezeru Lacul Caltun, abychom náročnou část přechodu u vrcholu Vf. Negoiu absolvovali další den hned ráno. Počasí bylo značka ideál, takže jsme nasadili tempo, a šlo se. Cestou jsme potkali mnoho podobných odvážlivců z různých koutů Evropy, překonali jsme několik vrcholů o výšce přes 2400 metrů a přešli nad tunelem strategické transfagarašské magistrály. V podvečer jsme lehce znavení došli k jezeru Caltun. Následující větrnou noc přečkali někteří ve stanu, jiní v plechové turistické boudě. Počasí se přes noc rapidně změnilo, začal foukat pro Fagaraš typický silný vítr a hřeben se zahalil do mraků, ale naštěstí nepršelo. Učinili jsme rozhodnutí, nepokoušet se v silném větru překonávat náročná místa, ale raději se vrátit 4 km a sejít dolů do údolí. Sestoupili jsme takřka k hotelu Bâlea Cascadă, který leží přímo u transfagarašské magistrály. Další den jsme pokračovali v sestupu. Kus před obcí Arpaşu de Sus, která již leží v rovinách, jsme stopli vozidlo lesní správy, které nás dovezlo na nádraží v Arpaşu de Jos. Výhodou bylo, že jsme nemuseli jít jednotvárnou cestou v pustých rovinách a navíc jsme stihli dřívější vlak do Brašova. Následující den, po předešlé domluvě s profesorkou Laurou Voinescu, jsme se setkali se studenty snad budoucí partnerské školy v Brašově. Studenti prestižního gymnázia Colegiul National “Andrei Saguna” nás provedli po své škole a ukázali nám krásy historicky bohatého města. V 18:56 jsme už odjížděli nočním écéčkem do Budapeště. Během pátečního dopoledne jsme si prohlédli nejznámější pamětihodnosti podunajské metropole a o půl šesté večer jsme ve zdraví dorazili zpět do Brna.
Výlet to byl nezapomenutelný. Zdolali jsme nejvyšší vrchol Rumunska, kochali se nádhernými pohledy, strávili několik fajn dní v horách i mezi lidmi. Kéž by bylo takových týdnů víc.

V této příloze se můžete podívat na sportovní úspěchy našich studentů na různých soutěžích.

Vítejte na stránkách kabinetu zeměpisu Biskupského gymnázia

Dnešní svět, stále se vyvíjející a propojující, vyžaduje od každého občana co nejlepší představu o naší planetě. Musí porozumět jevům a procesům, které na ní probíhají, musí mít alespoň základní představu i o vzdálených oblastech Země. Bez toho může být naše rozhodování nepřesné nebo chybné a podstatně hůře se budeme ve světě orientovat a prosazovat.

V tělocviku BIGY velmi se mi líbí:

Pavel Vaněk – to je šéf,
i když neřve jako lev.
Všechno umí, na vše hraje,
vyzývá nás na turnaje,
nikdo na něj nevyzraje...

Kdysi dávno, na začátku
Mullerovi tady byli,
v tělocvičně od počátku cvičili a také žili.