Je zajímavé pozorovat, jak každý profesor propaguje svůj předmět slovy, která se tak často opakují a bývají aplikována vždy na ten „nejdůležitější“ předmět. Právě nedávno jsem slyšela jednu z těchto obehraných frází v hodině zeměpisu. Zněla asi takto: „Tak vy si myslíte, že zeměpis není důležitý?!? Jenom se rozhlédněte! Vždyť je všude kolem nás!“ Když to student slyší ve všech předmětech, řekne si spíš něco jako: „To už si nedokážete vymyslet nic lepšího, abyste mě donutili naučit se na písemku?“ Po hlubším zamyšlení nad těmito stále se opakujícími rčeními však člověk zjišťuje, že všichni kantoři mají stejnou pravdu.
Zamysleme se nad důležitostí právě zeměpisu. Už název naší planety – Země – tvoří jasný základ slova zeměpis. Je tedy zeměpis všude kolem nás? Projděme si společně naši každodenní cestu do školy a hledejme, kde všude se zeměpis skrývá.
Ráno, když zazvoní budík, je to vlastně proto, že se Země točí kolem své osy a v časovém pásmu našeho bydliště opět nastala chvíle, kdy je zemský povrch ozařován slunečními paprsky. Neoblomná rotace Země nás tedy vytáhne z postele a jdeme si zapnout rádio, abychom se v předpovědi počasí dověděli, jestli nás dnes nepřekvapí nějaké atmosférické srážky či náhlá studená fronta. Jedna z mnoha „vzdělaných“ hlasatelek nás ubezpečí, že přijde jak teplá, tak studená fronta, srážky sněhové i dešťové a teploty se budou pohybovat v rozmezí od –1°C do 20°C. Rezignovaně se odcházíme podívat na teploměr. Jeho informace jsou sice poněkud stručnější, zato jsou jednoznačné, takže se na jejich základě jdeme obléci tak, aby nám nebylo ani vedro, ani zima, a vyrážíme do školy.
Nasedáme do dopravního prostředku a po komunikacích různého stáří a kvality se přemísťujeme z jednoho místa do druhého, ať už v rámci administrativního celku nebo mimo něj. Při pohledu z okna sledujeme složitými procesy vymodelovaný reliéf, při příhodných klimatických podmínkách dohlédneme i na pohoří, které je jindy v mlze. Červánky na východě jsou sice díky průmyslového znečištění až moc červené, ale pěkné. Míjíme různě využívanou půdu – pole, lesy, louky, hustě zastavěné plochy města. Vidíme průmyslové závody, obchody, úřady, divadla, kina, restaurace a další podniky, které poskytují rozmanité služby. Rozespalí lidé se trousí do práce, aby zase další den zvyšovali hrubý domácí produkt našeho státu a důchodci vyráží na obhlídku nového zboží v hypermarketech… Na konci naší cesty stojí škola. Z tohoto pohledu se vlastně ve škole se zeměpisem setkáváme nejméně. Dvě hodiny týdně jsou ve srovnání s tím, co za pouhou jednu cestu do školy uvidíme, opravdu zanedbatelné.
Marie Ječmínková,
2. B
Zařazeno v kategoriích:
