Biskupské gymnázium Brno a mateřská škola

Přechod přes Lysou horu (20. 2. a 21. 2. 2010)
[Frýdlant nad Ostravicí – Malenovice – Malchor (1219 m) - Lysá hora (1323 m) – Zimný (1080 m) Visalaje – vodní nádrž Šance – Ostravice]
Předposlední únorový víkend jsme se vypravili s batohy a sněžnicemi do Beskyd poznat krásy zasněžených východomoravských hor.
Pod taktovkou pana profesora Michala Kubíčka, který výlet pořádal, jsme v sobotu 20. 2. 2010 brzo ráno vyjeli rychlíkem z Brna do Ostravy, odkud jsme pokračovali spěšným vlakem do Frýdlantu nad Ostravicí a pak ještě kousek lokálkou. V 9:19 jsme vystupovali v Nové Dědině. Počasí nebylo úplně nejhezčí. Mírně mžilo a okolní lány halila hustá mlha. „Ale co, nahoře může být jinak.“ Předpověď říkala, že v sobotu má být škaredě, za to v neděli bychom mohli očekávat sluníčko a jasnou oblohu. V Malenovicích, obci přímo na úpatí hor, někteří z nás podpořili místní podnikatele a koupili si čerstvé pečivo. Hlavně to sladké stálo za to. Z Malenovic jsme stoupali po modré turistické do hor. S přibývajícími výškovými metry přirozeně přibývalo sněhu, stejně tak ale i houstla mlha. Ve výšce okolo 900 metrů jsme konečně nasadili sněžnice. Stále po modré jsme pokračovali až na vrchol Lysé hory. Ten jsme celou cestu, možná naštěstí (závěr modré trasy je docela strmý), neviděli. Překvapení nastalo, když z ničeho nic před námi stála mohutná budova. Byl to televizní vysílač na Lysé hoře postavený na konci 70. let. Na vrcholu nebylo vidět na krok, cestu k občerstvení jsme však našli. Něco teplého bodlo a po hodince a kus strávené v restauraci jsme se kolem půl čtvrté přemístili do místní turistické boudy, kde se většina z nás ubytovala. Standa se Štěpánem dotáhli zimní výstup k dokonalosti. Vyhrabali si záhrab a přespali kousek pod vrcholem. Při večeři v restauraci jsme se spontánně pobavili, shlédli soutěž skokanů na olympiádě ve Vancouveru a šli spát. Po ne úplně klidné noci, kdy pod námi probíhala nějaká oslava, jsme se probudili do krásného klidného rána v horách. První pohledy při východu z boudy byly vskutku nádherné. Sluníčko se postupně prodíralo mezi mraky. Po snídani jsme se vydali dolů po červené směr Visalaje. Cestou jsme potkávali mnoho ski-alpinistů šlapajících na třináct set metrů vysoký vrchol. Okolo pravého poledne jsme za krásného počasí dorazili Visaleje, které patří mezi centra běžeckého lyžování v Beskydech, a tam doplnili energii. Pod paprsky slunce jsme pak sestoupovali po modré v údolí říčky Řečice až k vodní nádrži Šance. Odtud už to nebylo daleko k nádraží v Ostravici. V 14:53 jsme odjeli regionálním vláčkem do Frýdlantu, kde jsme měli hodinu čas. Přímý vlak do Brna odjížděl v 16:09. Situaci při nástupu jsme trochu podcenili a zmateně jsme hledali správný vlak. Ve stejný čas odjížděl z Frýdlantu i vlak v opačném směru a ještě jeden zpět do Ostravice. Trojice Štěpán, Standa a Honza už nezaregistrovala poslední definitivní rozhodnutí a zatím co my jsme odjížděli správným vlakem do Brna, trojice odjížděla směr Ostrava. Nakonec jsme ale všichni v průběhu nedělního večera dojeli domů.
Víkend strávený v Beskydech byl fajn zážitek plný různých překvapení a správného zimního dobrodružství. Řekl bych, že na pochod po zasněžených vrcholcích východomoravských hor budeme dlouho vzpomínat.

Přechod Jeseníků (14. 2. a 15. 2. 2009)
[Ramzová (759m) – Keprník (1423m) - Červenohorské sedlo (1013m) – Praděd (1491m) – Karlova Studánka (800m)]
Na 2. únorový víkend naplánoval pan profesor Michal Kubíček přechod na sněžnicích přes nejvyšší pohoří Moravy. Tohoto výletu za zimními krásami Jeseníků se zúčastnili mimo sedmi studentů všech ročníků vyššího gymnázia i páni profesoři Kubíček (Pavel) a Snopek, paní profesorka Krumpholcová a samozřejmě „šéf“ - pan profesor Kubíček (Michal). Náš program začal v sobotu v brzkých ranních hodinách na brněnském hlavním nádraží, odkud jsme se vydali „lyžařským“ rychlíkem Brno-Jeseník. Kolem půl deváté jsme již vystupovali na Ramzové v těsné blízkosti známých lyžařských sjezdovek. Po krátké instrukci, jak si nazout sněžnice, jsme se vydali vstříc mraky zahaleným vrcholkům Jeseníků. Po překonání 600 výškových metrů jsme se asi po třech hodinách dostali k chatě Šerák, která byla zahalena hustou mlhou. Tam jsme se ve společnosti mnoha běžkařů zahřáli teplou polévkou. Lehce po dvanácté jsme se vydali dále po hřebeni červenou turistickou trasou směrem na nedaleký Keprník a Červenohorské sedlo. Těchto 10 kilometrů jsme se v některých místech brodili až 50-ti centimetrovou vrstvou čerstvě napadaného prašanu. Po náročné, ale zábavné cestě jsme v pozdním odpoledni dorazili do lyžařského areálu na Červenohorském sedle. Jedenáct z nás se šlo zahřát a odpočinout si do jedné z místních restaurací. Dvanáctý člen výpravy, pan profesor Michal Kubíček, byl tak hodný a šel zatopit do chatičky, která se stala naším přístřeškem pro následující noc. Po třech hodinách strávených v restauraci se i nám dostalo té cti poznat naše ubytování. A to vskutku nemělo chybu. Chatička měla sice velikost větší autobusové zastávky, ale na milou a příjemnou atmosféru toho večera budeme vzpomínat asi ještě hodně dlouho. Ráno, když se na oblohu prodralo slunce, které nám v neděli občas prosvítalo, jsme se rychle zbalili, nasadili sněžnice a pokračovali v naší cestě. Přes noc napadlo dalších asi 25 cm sněhu, ale i přesto jsme během 4 hodin zvládli urazit 8kilometrový úsek na Švýcárnu. Po občerstvení ve zdejší restauraci jsme se vydali po běžkařské trati k rozcestí pod Pradědem. Odtud je to na vrchol nejvyšší hory Moravy jenom „skok“. K vysílači, jenž se stal symbolem této hory, jsme vystoupali za silného větru a neustále měnící se oblačnosti. Na vrcholu přišla i nějaká ta vysokohorská prémie a pak následoval sestup dolů. V Kurzovní chatě pod Pradědem byl krátká přestávka a po ní jsme se rychlým tempem přemístili na Ovčárnu a odsud autobusem do Karlovy studánky. Z tohoto malebného lázeňského města jsme v 16 hodin a 41 minut odjížděli lehce fyzicky unavení, ale psychicky dokonale odpočatí. Atmosféra prožitého víkendu byla úžasná, užili jsme si i nějaké pohledy na hory i do okolí (především druhý den) a zasněžená vysokohorská příroda v nás určitě zanechala pozitivní stopu.

Úspěchy našich studentů si přečtěte v příloze.

Sešli jsme se opět po roce na hřišti v Komíně. Letošní rok byl zajímavý nejen tím, že to byl 10. jubilejní ročník, ale také tím, že se hrál 10. 10. 2010. Turnaj pořádala Česká tábornická unie ve spolupráce s městskou částí Brno-Komín.
Ráno bylo chladné a mlhavé, ovšem během dne se počasí vyjasnilo do krásného slunečného dne. A tak se v 9:00 zahájil streetbalový turnaj, kterého se letos zúčastnilo celkem jedenáct týmů. Byla tu opět družstva, která už známe z dřívějška: Kings of Blackfield, AND 1 (, který letos nastoupil pouze ve dvou) a Pouliční směs, která přijela až z Olomouce. Nejmladším týmem byl MTČ, zastoupen čtyřmi žáky 9. třídy CMcZŠ.
Herní systém byl sestaven ze tří tabulek, kde hrál každý s každým ze své tabulky. Z každé tabulky postupovali dva vítězové, mezi kterými postoupila do finále tři nejlepší družstva.
Finále bylo vskutku velmi napínavé. Na 3. místě se umístili Křováci z Kyjova, stříbrní byli jako loni Pouliční směs z Olomouce a vítězný pohár jubilejního desátého ročníku vybojoval tým No name v čele s domorodkyní Jitkou Olbortovou z Komína. Nikdo neodcházel z turnaje s prázdnou, každý tým si odnesl cenu. Věcnou cenu také získali nejlepší hráč, nejlepší hráčka a dále nejzkušenější a nejmladší hráč. Pro všechny účastníky bylo také zajištěno občerstvení.
Jubilejní ročník se opravdu vydařil a zásluhou skvělého fotografa Vítězslava Berana můžete shlédnout fotky z tohoto turnaje na www.tksokoli.cz

Dne 9.12.2010 se konal volejbalový turnaj církevních škol v Plzni, který od letošního ročníku nese název Memoriál Pepy Cepáka.
Naše škola – Bigy Brno – se tohoto turnaje zúčastnila v sestavě: Verča Šromová, Míša Dudáková, Markétka Kopecká, Anička Odstrčilová, Monča Dobešová, Míša Hájková a Kristýna Cívková. Doprovázela nás paní profesorka Horáková jako trenérka a pan profesor Snopek, který skvěle řídil školní auto.
Soutěžilo zde 8 družstev, každé z jiného města v republice.
Náš tým statečně bojoval a vydřel 2. místo. S vítěznými českými Budějovicemi jsme neměly v úmyslu za žádnou cenu prohrát. Poslední rozhodující zápas jsme dotáhly až do tie-breaku, a ten o pár bodů rozhodl o prvním a druhém místě.
Avšak nezvládly bychom se dostat do finále bez našich psychických opor (p. profesorky a p. profesora), kteří nám celý turnaj dodávali sílu a bojovnost.
Nadšeni, vyčerpáni, a plni dojmů jsme všichni večer dorazili zpět do Brna.

Dne 9. února 2011 se konala silová soutěž žáků v kategorii 14 – 16 let. Tým BIGY-siláků ve složení - Jiří Vejmělek T.A, Ondřej Nováček T.A, Daniel Šimek T.A, Karel Fintes T.B bojovali do posledních sil a v konkurenci 30 závodníků Jiří Vejmělek obsadil výborné 4. místo a Karel Fintes pěkné 16. místo. Vzhledem k věku našich závodníků (patřili k nejmladším) a studijnímu zaměření BIGY, jsou tyto výsledky mimořádné!
Děkuji všem chlapcům za skvělou reprezentaci naší školy a přeji mnoho dalších sportovních i životních úspěchů.

V úterý 1. března 2011 se družstvo děvčat z vyššího gymnázia zúčastnilo městského kola středoškolských her ve volejbale – první skupiny.

Utkalo se s družstvy:
SPŠ Stavební
SOŠ Obchodní Jánská
SOŠ a SOU Charbulova

Výsledek 2:0 s Jánskou, 0:2 s Charbulovou a 1:2 s Kudelovou nás dostal na 3. místo ve skupině, takže dále nepostupujeme.