Tábor v Opatově 2014 – Plavba pod černou vlajkou
Již popáté se na faře v Opatově konal letní tábor určený studentům ve věku 12 až 18 let. Naše pirátská výprava započala v brněnském přístavu Hlavní nádraží, odkud jsme z pátého nástupiště vypluli směr Okříšky. Hned po příjezdu do cílové stanice nás po vydatném obědě, kterým nás na cestu vybavili naši starostliví rodičové, čekala první hra, na jejímž konci se každá ze skupinek setkala s jedním ze starých kapitánů. Ti svým svěřeným posádkám předali putovní kormidlo a zároveň je poučili o zákonitostech pirátského života, o strastech, které jim dennodenně připravuje Španělská obchodní společnost, ale také o praotci všech pirátů Velkém Hnátovi a bájném pokladu. Poté jsme se i s našimi napěchovanými krosnami vydali zdolat několik kilometrů, které nás měly dovést až na faru v Opatově. Díky seznamovacím hrám, které jsme po cestě absolvovali, byly prolomeny ony pověstné ledy, a tak se mezi námi hned od prvního dne vytvořilo skvělé společenství lidí. Putování jsme zakončili táborákem a nocí strávenou pod širým nebem. Ráno po snídani jsme se vydali zdolat poslední kilometry, abychom ještě před obědem dorazili k naší milované faře, kde jsme strávili dobrodružstvím překypujících 10 dní.
Těžko jmenovat jeden největší zážitek ze všech, protože celý pobyt na ně byl opravdu bohatý – svedli jsme nejednu bitvu mezi znepřátelenými posádkami, podnikali výpravy proti Španělské obchodní společnosti, která potápěla naše lodě a zabavovala zlato i rum, odvahu jsme museli prokázat také v boji proti tajemným stvořením jako byly mořské panny, příšera Leviathan, Bludný Holanďan nebo mocná Kalypsó. Postupně jsme se dozvídali o celém životním příběhu Praotce Piráta, o vzpouře posádky na jeho lodi, o okolnostech jeho smrti, ale hlavně o tom, kam před svým odchodem z tohoto světa ukryl poklad, o kterém se mezi piráty traduje spousta bájí a mýtů. Získali jsme několik kusů mapy, která měla k pokladu vést, ale stále chyběl jeden poslední. Pro ten jsme se nakonec museli vypravit až k samotnému hrobu Velkého Hnáta na Ostrov duchů. Poté, co jsme poklad konečně získali, nás ale čekala další krutá rána osudu, Španělská obchodní společnost znovu zasáhla a o náš nově nabytý majetek nás v mžiku připravila. To jsme si ale nenechali líbit. V této těžké chvíli zapomněly všechny posádky na dřívější rivalitu i sváry a spojily své síly pro poslední boj, jehož cíl byl jasný – definitivně zničit Španělskou obchodní společnost, dát jí co proto a vzít si zpátky, co nám patří. A vskutku se to podařilo. Dobyli jsme jejich pevnost a získali zpět nejen náš poklad, ale navíc i několik litrů poctivého pirátského rumu. Večer jsme naše vítězství oslavili závěrečným táborákem za farou, zatlačili slzu nad tím, jak to rychle uteklo, a těšili se, jaké to asi bude napřesrok.
