Projektový týden NV + ZSV
Vydáno:
|Autor: Mgr. Pavel Kubíček
6. - 10.10. 2025
Vydáno:
|Autor: Mgr. Pavel Kubíček
6. - 10.10. 2025
Vydáno:
|Autor: Mgr. Pavel Kubíček
6. - 10.10. 2025
Vydáno:
|Autorka: Mgr. Denisa Hobžová
V červnu 2025 se skupina odvážných studentů, učitelů a jeden zkušený průvodce vydali na výpravu do rumunského Banátu – jedinečné oblasti, kde od 19. století žijí potomci českých osadníků. V šesti vesnicích se dodnes mluví česky, pracuje na polích a také ubytovává turisty, jako jsme byli my. Je to kraj plný krásné přírody, prudkých svahů, ovcí a krav pasoucích se na loukách, zatoulaných psů a příběhů o tom, jak se tu kdysi žilo – a jak se tu žije dodnes. První část naší výpravy se odehrávala v rumunských horách, ve druhé polovině týdne jsme navštívili české vesnice.
Program
Neděle: Odjezd
V neděli večer jsme nasedli do autobusu a vydali se na noční cestu do Rumunska. Nálada byla veselá, spánek spíš symbolický.
Pondělí: Inelet – první výšlap, první krize (a první řeka na ochlazení)
Po příjezdu do kempu a postavení stanů jsme se hned rozchodili výstupem do jedné z nejvýše položených, téměř opuštěných osad Inelet (15 km, 650 m převýšení), kde jsme si také udělali chvíli na vzájemné seznámení – každý z nás měl možnost sdělit ostatním, co ho do Banátu přivádí. Po návratu nás čekalo koupání v řece, vaření večeře a zasloužený odpočinek pod hvězdnou oblohou. Šlo o fyzicky nejnáročnější den, zejména kvůli únavě z noční cesty.
Úterý: Vrchol Varful lui Stan a výstup na vodopád
Vystoupali jsme na horu Varful lui Stan (1466 m n. m.), prošli louku s krásným názvem Beletiny a stínem bukového lesa. Odpolední bonus pro dobrovolníky: výlet k vodopádu Windy Falls (5 km navíc a dalších 440 metrů nahoru – jen tak pro radost). V nohách už jsme měli první kilometráž, ale stále jsme se usmívali. Koupání pod vodopádem – pro odvážlivce – a nádherné výhledy byly zaslouženou odměnou.
Středa: Dunaj, jeskyně, loďky a Eibenthal
Cestou do české vesnice Eibenthal jsme absolvovali plavbu po Dunaji a navštívili jeskyni Ponicova s bohatou krápníkovou výzdobou. V Eibenthale nás přivítal místní učitel, bývalý kolega z Bigy, Alex, který nám ve dvouhodinové besedě umožnil nahlédnout do života místní komunity. Večer jsme vystoupali na kopec nad vesnicí, sledovali západ slunce a poté poseděli s místními v legendární hospodě U Medvěda. Spaní ve stanech na prudkých teráskách pod širým nebem mělo nezaměnitelné kouzlo.
Čtvrtek: Svatá Helena, vítr a Gerník
Autobusem jsme se přesunuli do Svaté Heleny a cestou do Gerníku jsme počítali větrníky – Banát se modernizuje! V Gerníku, největší z banátských vesnic, nás čekalo milé přijetí u místních a k večeři sarmy – masové závitky v zelí. Navečer jsme navštívili místní kavárnu, kterou zde provozuje rodina z Čech. Domácí nanuky a limonády nás po horkém dni příjemně osvěžily. Večer byla vesnice tichá, skoro až tajuplná, jen kolem hospody to žilo. Úspěch u studentů měl zejména pingpongový stůl a později také půjčená kytara a společné písně.
Ke snídani jsme dostali domácí vejce a sýr, bylinkový čaj a silnou kávu. Ráno vesnice ožila díky babičkám, které se s námi dávaly do řeči. V Gerníku převažuje starší obyvatelstvo, mladí odcházejí za prací do Čech. Je to znát i na prázdných, chátrajících chalupách. Místní se stále živí především zemědělstvím.
Pátek: Do Rovenska a nadšení z výhledu
Přesun do Rovenska přes rozlehlé louky byl náročný (16 km, 640 m nahoru – a to už bylo znát), ale výhled z kempu na Almašské hory po příchodu do vesnice stál za všechno úsilí. Ticho, klid, žádná civilizace – a konečně pocit, že jsme součástí něčeho výjimečného. Koupání pod vodopády na začátku cesty, uprostřed vší té krásy, podtrhlo radost z dnešního posledního výletu. Večerní langoše a ranní lívance zase doplnily ztracenou energii.
Sobota: Z kopce dolů! A do města
Sestup do rumunské vesnice Sichevita (15 km – tentokrát celé z kopce, hurá!), poté přesun do města Temešvár na krátkou zastávku, která nám umožnila postupný návrat do civilizace. A pak už noční cesta domů, kterou narušila jen maďarská policie, jež i přes nedávný vstup Rumunska do Schengenského prostoru vyžadovala kontrolu našich dokladů.
Neděle: Návrat
V neděli brzy ráno jsme se vrátili před Bigy – plní zážitků, dojmů a fotek, které budeme ještě dlouho vyprávět a ukazovat.
Závěrem
Expedice Banát nebyla jen o chození po kopcích a obdivování krásné banátské přírody. Byla to výprava do míst, kde čas plyne pomaleji, ale lidé mají pořád co říct. Naučili jsme se víc než jen to, že 500 metrů převýšení denně je dost – třeba i to, jak se žije v komunitě, kde si lidé navzájem pomáhají a kde si člověk vystačí s málem.
Děkujeme našemu průvodci Honzovi za klidný a jistý přístup (i když jsme občas remcali, že už máme dost), a hlavně místním obyvatelům – za otevřená vrata, talíře a srdce.
Banát totiž není jen místo – je to zážitek.
Vydáno:
|Autorka: Mgr. Denisa Hobžová
Pokračování naší Erasmus+ spolupráce, návštěva rakouského Salzburgu, navázalo na společné podzimní setkání v Brně. Z BIGY se mobility zúčastnilo deset studentek a studentů v doprovodu dvou učitelů. Při výběru partnerské školy jsme kromě odborných kritérií mysleli i na ekologickou stopu. Salzburg je totiž nejen krásné, ale i dobře dostupné město: cesta vlakem z Brna trvá přibližně 4,5 hodiny.
V průběhu programu jsme poznávali krásy barokního i středověkého Salzburgu, prozkoumali blízké okolí města a samozřejmě i samotnou školu Hack:Zwei. Ta je momentálně v rekonstrukci, a proto část výuky probíhá v provizorních kontejnerech.
Hlavní část programu se zaměřila na témata udržitelnosti, odpovědné spotřeby a energetiky. Mezi nejzajímavější momenty patřila Fair Trade snídaně se starostou Salzburgu nebo Too Good To Go piknik v parku zámku Hellbrunn – z potravin, které by jinak skončily v odpadu. Dále jsme navštívili vodní elektrárnu, srovnávali energetické mixy Rakouska a Česka a zúčastnili se workshopu s botanikem o šíření invazivních druhů v důsledku klimatické změny. Nechyběla ani exkurze do Natur muzea.
Našli jsme také příležitost představit český hudební um – během návštěvy zámku Mirabell zahrál náš student, Lukáš Ondruš, v okolních zahradách na flétnu za přítomnosti představitelů města. V hlavním městě vážné hudby, Mozartově rodišti, to byla pocta, radost a zároveň i způsob, jak poděkovat našim hostitelům. Odměnou nám byla návštěva salzburské Great Festival Hall, hlavní budovy největšího světového festivalu vážné hudby, a divadla marionet, které je stejně jako historické jádro města součástí památek UNESCO.
Jedním z nejpůsobivějších společných zážitků byl ale výjezd lanovkou na horu Untersberg, která se tyčí nad Salzburgem do výšky 1 853 metrů. Odtud se nám otevřel dechberoucí výhled na celé město, okolní krajinu i vzdálené alpské štíty. Bez zbytečného patosu byla to zvláštní chvíle, protože taková místa člověka prostě zastaví. Tam nahoře jsme si společně uvědomili, že ten kopec má pro mnohé z nás hlubší význam – naše téměř tříletá spolupráce v rámci Ekoklubu, která nás jako skupinu mnohé naučila a proměnila zároveň, se v jistém smyslu završila.
Každý z nás si z pobytu odvezl jiný zážitek. Pro mě bylo nejzajímavější poznání, že výběr rakouského partnera byl opravdu dobrý nápad. Přestože Rakousko zpočátku nepůsobilo na studenty jako příliš atraktivní nebo „exotická“ destinace, tato cesta nám ukázala, kolik máme se svými sousedy společného – a jak málo se navzájem známe. Naše spolupráce tedy nebyla jen o poznávání tématu klimatických změn a energetiky, ale i o prohlubování vztahů se sousední zemí. A právě to je jednou z nejcennějších hodnot programu Erasmus+.
Denisa Hobžová
Salzburg očima studenta Pavla Krchňavého
Bylo to překrásné a bylo toho dost. Stojíme na peróně a máváme našim rakouským přátelům. Máme za sebou týden tvrdé práce. Pot a slzy – jen tak se dá shrnout náš týdenní pobyt v rakouském Salzburgu, kam jsme vyrazili v rámci environmentálně zaměřeného programu Erasmus+. Koukám se na ně a v jejich výrazu nečtu zármutek, pláč ani bolest. Dívám se na tváře mladých lidí, kteří chtějí změnit svět. Nevidím smutek, ale optimismus. Ne klimatický žal, ale naději. Ne apatii, ale odhodlání ke změně. To vše díky zážitkům z uplynulého týdne.
Mimo jiné jsme navštívili vodní elektrárnu zásobující elektřinou celé město, s botanikem probrali otázku invazivních druhů a se starostou Salzburgu se potkali na Fair trade snídani. Ve zbývajícím čase jsme diskutovali možná řešení planetární krize.
No dobře… byla i trochu zábava. Snědli jsme pár předražených schnitzelů, lanovkou vyjeli na kopečky za městem, mrkli jsme na pár zvířátek vězněných v zoo, zažili manýristické vodní hrátky, ochutnali nejlepší kebab ve střední Evropě, a tak no.
Z okna vlaku (nejekologičtějšího dopravního prostředku) pozoruji rakouská panoramata. Mohlo by se zdát, že je zde tráva skutečně zelenější. Ukázalo se však, že i my můžeme naše sousedy v lecčem inspirovat. Hlavně zájmem o dění kolem nás.
Sbohem a šáteček.
Pavel Krchňavý
Vydáno:
|Autorka: Mgr. Denisa Hobžová
V rámci Erasmus mobility a spolupráce mezi Biskupským gymnáziem Brno a školou Hack:Zwei v Salzburgu proběhlo setkání studentů a studentek a vyučujících z obou škol zaměřené na udržitelnost. Byli jsme pozváni primátorem Salzburgu, panem Bernhardem Auingerem, do prostoru paláce Mirabell Schloss, abychom během společné snídaně sdíleli zkušenosti z programu Fairtrade, který je místní vládou na školách široce podporován.
Společná snídaně byla milým a symbolickým zakončením našich společných fairtradových aktivit před odjezdem do Salzburgu.
Vydáno:
|Autor: Mgr. Pavel Vaněk
V sobotu 17. května 2025 se na Bigy konal jubilejní 20. ročník Rodinného turnaje v nohejbalu.
Vydáno:
|Autorka: Mgr. Denisa Hobžová
Co mají společného islandské mýty, kaštany na školním hřišti, cyklodoprava v Brně a vodovodní perlátory?
Všechny se staly součástí letošního projektového týdne zaměřeného na klimatickou změnu a udržitelnost. Kvartáni prožili pět dní plných besed, her, experimentů i vlastní práce na ekologických projektech, které vyvrcholily veletrhem nápadů pro celou školu.
Vydáno:
|Autor: Mgr. Filip Kirchner
Lední medvědi se stali symbolem klimatických změn. Jejich přežití závisí na ledu, který však kvůli globálnímu oteplování mizí.
Co přesně lední medvědi potřebují, proč jsou v ohrožení a jak můžeme pomoci?
Vydáno:
|Autor: Mgr. Pavel Vaněk