Kateřina Tučková
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková (nar. 1980) vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FF MU v Brně,
v současnosti pracuje jako kurátorka. Debutovala novelou Montespaniáda (2006), je autorkou několika odborných publikací z oblasti českého výtvarného umění. Na pomezí historie
a krásné literatury se pohybuje beletrizovaný životopis Můj otec Kamil Lhoták (2008). Za román Vyhnání Gerty Schnirch (2009) obdržela cenu Magnesia Litera 2010 – Knižní klub Cena čtenářů a byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózu
a Cenu Jiřího Ortena. V roce 2012 vydala román Žítkovské bohyně a získala za něj Cenu Josefa Škvoreckého.
Román Žítkovské bohyně, fascinující příběh o ženské duši, o magii a o zasuté části naší historie, se stal jedním z nejprodávanějších titulů roku 2012.
Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archívu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele – její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice...