Je pondělí 2. září 2013. Studenti Biskupského gymnázia se scházejí před katedrálou, aby zahájili nový školní rok mší svatou s otcem biskupem. Najdeme zde ty starší, zkušené, které už ve škole „nemůže nic překvapit“ až po ty nejmladší – primány. Prima B přichází s batohy na zádech. Po skončení mše svaté odjíždí do Opatova na seznamovací kurz. „Najdu tam kamaráda nebo kamarádku? Jaké to asi bude?“ myslí si. Ale to už se jich kromě třídního učitele ujímají i jejich starší kamarádi Vojta, Matěj, Vláďa a Prokop, absolventi Bigy z předminulého školního roku, nyní ve funkci instruktorů. Na znamení toho, že patříme k sobě, dostává každý účastník kurzu modrý šátek. Věnovala jej Společnost přátel Bigy. Šátek poslouží k různým hrám a stane se z něj také pěkná památka s nápisem „Opatov 2013“. Obavy a ostych rychle mizí a první seznamovací hry začínají už před odjezdem vlaku. Protože je dnes nevlídné počasí, nemůžeme být venku, a tak se výkřiky „laskavá Lucka, hrozný Honza, ochotný Ondra“ a další rozléhají nádražní halou.
Odpoledne po 13. hodině přijíždíme konečně do Opatova. A je tu první problém: Kde je objednaný oběd? Várnice na domluveném místě nestojí. „My máme hlad!“ oznamují důrazně primáni a jejich třídní ví, že musí rychle telefonovat do stravovací firmy, i když tu už čeká na záběry a rozhovory štáb České televize, aby o opatovské faře a jejím využívání natočil reportáž pro Křesťanský magazín. Ale vše se brzy vyřeší, přivezou várnice s dobrým jídlem, studenti se naobědvají a ubytují, reportáž se natočí a my se můžeme nerušeně věnovat hrám, které instruktoři pečlivě připravili.
V úterý špatné počasí vrcholí, a tak zůstáváme po většinu dne na faře. Seznamovací hry jsou dobře vymyšlené, a tak lze říci, že už se všichni známe křestními jmény. Ale vzpomeneme si rychle? Hra s názvem Deka to ukáže. Třída je rozdělena na dvě skupiny, uprostřed místnosti stojí instruktoři a drží deku jakožto oponu. K této oponě vyšle každé družstvo svého zástupce. Opona jde dolů: kdo rychleji řekne jméno svého soupeře, získává pro své družstvo bod. Jen ten, kdo byl přítomen, ví, jak komické situace vznikaly
V dalších dnech se počasí začíná rychle zlepšovat, a proto se mohou provozovat nejrůznější aktivity na bývalé zahradě u fary, v lese i v uličkách Opatova. Vydáváme se na výlet po okolí a ve čtvrtek večer litujeme, že už nás ráno čeká odjezd. Ale to bude až ráno. Dnes si ještě musíme užít táboráku. Chystáme si scénky na téma Pohádka trochu jinak, abychom dobře pobavili sebe i své nové kamarády. Během našich „divadelních představení“ nás překvapí milá návštěva – otec Blažej, náš spirituál. A tak mu nabídneme špekáček a zahrajeme mu znovu scénky, které neviděl, protože chceme, aby se „taťkovi“ mezi námi líbilo.
Po večerní modlitbě u táboráku se jdeme umýt a rychle spát. Třídní učitel všem připomíná, že ráno brzy vstáváme, vždyť musíme balit a uklízet. Budíček je stanoven na sedmou hodinu, ale pánové vstávají radši už o půl šesté a třídní se nestačí divit…
Na víkend fara utichá a v pondělí přijíždí prima A. Také tato třída vzpomíná na Opatov velmi ráda. Dejme jí proto slovo:
Po neúnavné cestě vlakem a autobusem jsme konečně (!) dorazili do překrásné fary v Opatově. Ihned po příjezdu a lahodném obědě jsme se“s radostí“ pustili do umývání nádobí. Jupí! Ale stejně nejlepší hra ze všech byla hra jménem BULDOCI. Spočívá v tom, že jeden rozzuřený buldok musí chytit ostatní roztomiloučké čivavy. A pokud je buldokem např. agresivní Filip se silnou Martinou, tak nemáte absolutně žádnou šanci neutrpět nějaké zranění. Adapťák sice ještě nekončí, ale nejlepší hra byla jednoznačně BULDOCI.
Zajímavý je také rozhovor, který připravila studentka primy A Alena Zichová se svými spolužáky. Vybíráme z něj tuto část:
Co jste od seznamovacího kurzu očekávali?
Marek: Velmi dobré stravování.
Filip: Já jsem očekával, že poznám nové kamarády.
Petr: Já jsem očekával dobrou zábavu.
Dominik: Já jsem očekával zábavné hry.
Adam: Očekával jsem spoustu zábavy a nové přátele.
Klára: Já jsem očekávala srandu a hezkou přírodu.
Líbilo se vám ubytování a jídlo?
Marek: Ano, bylo to velmi příjemné.
Filip: Ubytování bylo dostačující a jídlo dobré.
Petr: Ano, moc.
Dominik: Ano, jídlo bylo výborné.
Adam: Ano, byl jsem nadmíru spokojen.
Klára: Moc, bylo tu hezky.
Splnila se vaše očekávání?
Marek: Ano.
Filip: Myslím si, že zatím ano.
Petr: Ano, bylo to výborné, ale vůbec ne, jak jsem očekával.
Dominik: Ano.
Adam: Ano, byl jsem nadšen.
Klára: Ano, bylo to tu krásné.
Tato poslední věta hovoří za vše. Jsme rádi, že studenti obou prim budou na seznamovací kurz rádi vzpomínat. A my také.
Třídní učitelé Milan Haminger a Vladimír Krátký