Tomorrow, Friday, 19 September, during the big break, we will celebrate our school’s 35th anniversary with the English Department.
We’re bringing back the 1990s — with music and dancing!
Don’t miss it — come and join us!
Letos se v rámci projektového týdne zaměříme na zkoumání zvuku. Hlavním cílem bude propojení fyzikální teorie s praktickými činnostmi.
Více informací najdete v článku nebo na nástěnce před aulou.
Hudební otevření prázdnin! Introvertní i extrovertní show! Zahrají a zazpívají studenti Bigy a jejich přátelé. Uslyšíte dechy, smyčce, kytary, bicí…, češtinu, angličtinu, němčinu, francouzštinu i latinu.
26. června, začínáme v 11 hodin v sále B5.
V červnu 2025 se skupina odvážných studentů, učitelů a jeden zkušený průvodce vydali na výpravu do rumunského Banátu – jedinečné oblasti, kde od 19. století žijí potomci českých osadníků. V šesti vesnicích se dodnes mluví česky, pracuje na polích a také ubytovává turisty, jako jsme byli my. Je to kraj plný krásné přírody, prudkých svahů, ovcí a krav pasoucích se na loukách, zatoulaných psů a příběhů o tom, jak se tu kdysi žilo – a jak se tu žije dodnes. První část naší výpravy se odehrávala v rumunských horách, ve druhé polovině týdne jsme navštívili české vesnice.
Program
Neděle: Odjezd
V neděli večer jsme nasedli do autobusu a vydali se na noční cestu do Rumunska. Nálada byla veselá, spánek spíš symbolický.
Pondělí: Inelet – první výšlap, první krize (a první řeka na ochlazení)
Po příjezdu do kempu a postavení stanů jsme se hned rozchodili výstupem do jedné z nejvýše položených, téměř opuštěných osad Inelet (15 km, 650 m převýšení), kde jsme si také udělali chvíli na vzájemné seznámení – každý z nás měl možnost sdělit ostatním, co ho do Banátu přivádí. Po návratu nás čekalo koupání v řece, vaření večeře a zasloužený odpočinek pod hvězdnou oblohou. Šlo o fyzicky nejnáročnější den, zejména kvůli únavě z noční cesty.
Úterý: Vrchol Varful lui Stan a výstup na vodopád
Vystoupali jsme na horu Varful lui Stan (1466 m n. m.), prošli louku s krásným názvem Beletiny a stínem bukového lesa. Odpolední bonus pro dobrovolníky: výlet k vodopádu Windy Falls (5 km navíc a dalších 440 metrů nahoru – jen tak pro radost). V nohách už jsme měli první kilometráž, ale stále jsme se usmívali. Koupání pod vodopádem – pro odvážlivce – a nádherné výhledy byly zaslouženou odměnou.
Středa: Dunaj, jeskyně, loďky a Eibenthal
Cestou do české vesnice Eibenthal jsme absolvovali plavbu po Dunaji a navštívili jeskyni Ponicova s bohatou krápníkovou výzdobou. V Eibenthale nás přivítal místní učitel, bývalý kolega z Bigy, Alex, který nám ve dvouhodinové besedě umožnil nahlédnout do života místní komunity. Večer jsme vystoupali na kopec nad vesnicí, sledovali západ slunce a poté poseděli s místními v legendární hospodě U Medvěda. Spaní ve stanech na prudkých teráskách pod širým nebem mělo nezaměnitelné kouzlo.
Čtvrtek: Svatá Helena, vítr a Gerník
Autobusem jsme se přesunuli do Svaté Heleny a cestou do Gerníku jsme počítali větrníky – Banát se modernizuje! V Gerníku, největší z banátských vesnic, nás čekalo milé přijetí u místních a k večeři sarmy – masové závitky v zelí. Navečer jsme navštívili místní kavárnu, kterou zde provozuje rodina z Čech. Domácí nanuky a limonády nás po horkém dni příjemně osvěžily. Večer byla vesnice tichá, skoro až tajuplná, jen kolem hospody to žilo. Úspěch u studentů měl zejména pingpongový stůl a později také půjčená kytara a společné písně.
Ke snídani jsme dostali domácí vejce a sýr, bylinkový čaj a silnou kávu. Ráno vesnice ožila díky babičkám, které se s námi dávaly do řeči. V Gerníku převažuje starší obyvatelstvo, mladí odcházejí za prací do Čech. Je to znát i na prázdných, chátrajících chalupách. Místní se stále živí především zemědělstvím.
Pátek: Do Rovenska a nadšení z výhledu
Přesun do Rovenska přes rozlehlé louky byl náročný (16 km, 640 m nahoru – a to už bylo znát), ale výhled z kempu na Almašské hory po příchodu do vesnice stál za všechno úsilí. Ticho, klid, žádná civilizace – a konečně pocit, že jsme součástí něčeho výjimečného. Koupání pod vodopády na začátku cesty, uprostřed vší té krásy, podtrhlo radost z dnešního posledního výletu. Večerní langoše a ranní lívance zase doplnily ztracenou energii.
Sobota: Z kopce dolů! A do města
Sestup do rumunské vesnice Sichevita (15 km – tentokrát celé z kopce, hurá!), poté přesun do města Temešvár na krátkou zastávku, která nám umožnila postupný návrat do civilizace. A pak už noční cesta domů, kterou narušila jen maďarská policie, jež i přes nedávný vstup Rumunska do Schengenského prostoru vyžadovala kontrolu našich dokladů.
Neděle: Návrat
V neděli brzy ráno jsme se vrátili před Bigy – plní zážitků, dojmů a fotek, které budeme ještě dlouho vyprávět a ukazovat.
Závěrem
Expedice Banát nebyla jen o chození po kopcích a obdivování krásné banátské přírody. Byla to výprava do míst, kde čas plyne pomaleji, ale lidé mají pořád co říct. Naučili jsme se víc než jen to, že 500 metrů převýšení denně je dost – třeba i to, jak se žije v komunitě, kde si lidé navzájem pomáhají a kde si člověk vystačí s málem.
Děkujeme našemu průvodci Honzovi za klidný a jistý přístup (i když jsme občas remcali, že už máme dost), a hlavně místním obyvatelům – za otevřená vrata, talíře a srdce.
Banát totiž není jen místo – je to zážitek.
I letos se sekundáni zapsali do přípravky na francouzštinu, kde si mohou hravou formou osvojit výslovnost a pravopis tohoto krásného jazyka.
Práci v přípravce jsme zúročili i na pravidelném setkání Présentation en français ve Francouzském institutu v Praze, na které jsme si připravili scénické ztvárnění básní surrealistického básníka Roberta Desnose. O tomto zážitku napsala pár slov Marie Krajsová:
Ve středu 9. dubna se francouzská část sekundy B vydala na Francouzský institut v Praze, aby se zúčastnila festivalu Présentation en français. Na této akci se setkávají skupiny žáků z celé České republiky a předvádějí krátká představení. My jsme si pro tuto příležitost připravili 3 básně: Dans un petit bateau, L’Hippocampe a La balaine. Zaujala nás představení ostatních tříd, například francouzské písně nebo pohádka Tři prasátka. Po skončení akce nám do odjezdu vlaku zbyl čas na prohlídku Františkánských zahrad a jiných památek, či na ochutnání zmrzliny.
S francouzštinou souvisí i krásné druhé místo, které vyhrála Madlen Svendsen v literárně-výtvarné soutěži Příběh o Drakovi a Minotte, kterou k 60. výročí partnerství mezi městy Brno a Rennes uspořádala brněnská francouzská Aliance. Cenu si přebrala z rukou francouzského velvyslance. Vy si příběh i ilustraci můžete prohlédnout v příloze tohoto článku.
K úspěchu jí moc gratulujeme a budoucí sekundě přejeme podobné příjemné zážitky…
Za předmětovou komisi francouzštiny Mirka Ševčíková
Pokračování naší Erasmus+ spolupráce, návštěva rakouského Salzburgu, navázalo na společné podzimní setkání v Brně. Z BIGY se mobility zúčastnilo deset studentek a studentů v doprovodu dvou učitelů. Při výběru partnerské školy jsme kromě odborných kritérií mysleli i na ekologickou stopu. Salzburg je totiž nejen krásné, ale i dobře dostupné město: cesta vlakem z Brna trvá přibližně 4,5 hodiny.
V průběhu programu jsme poznávali krásy barokního i středověkého Salzburgu, prozkoumali blízké okolí města a samozřejmě i samotnou školu Hack:Zwei. Ta je momentálně v rekonstrukci, a proto část výuky probíhá v provizorních kontejnerech.
Hlavní část programu se zaměřila na témata udržitelnosti, odpovědné spotřeby a energetiky. Mezi nejzajímavější momenty patřila Fair Trade snídaně se starostou Salzburgu nebo Too Good To Go piknik v parku zámku Hellbrunn – z potravin, které by jinak skončily v odpadu. Dále jsme navštívili vodní elektrárnu, srovnávali energetické mixy Rakouska a Česka a zúčastnili se workshopu s botanikem o šíření invazivních druhů v důsledku klimatické změny. Nechyběla ani exkurze do Natur muzea.
Našli jsme také příležitost představit český hudební um – během návštěvy zámku Mirabell zahrál náš student, Lukáš Ondruš, v okolních zahradách na flétnu za přítomnosti představitelů města. V hlavním městě vážné hudby, Mozartově rodišti, to byla pocta, radost a zároveň i způsob, jak poděkovat našim hostitelům. Odměnou nám byla návštěva salzburské Great Festival Hall, hlavní budovy největšího světového festivalu vážné hudby, a divadla marionet, které je stejně jako historické jádro města součástí památek UNESCO.
Jedním z nejpůsobivějších společných zážitků byl ale výjezd lanovkou na horu Untersberg, která se tyčí nad Salzburgem do výšky 1 853 metrů. Odtud se nám otevřel dechberoucí výhled na celé město, okolní krajinu i vzdálené alpské štíty. Bez zbytečného patosu byla to zvláštní chvíle, protože taková místa člověka prostě zastaví. Tam nahoře jsme si společně uvědomili, že ten kopec má pro mnohé z nás hlubší význam – naše téměř tříletá spolupráce v rámci Ekoklubu, která nás jako skupinu mnohé naučila a proměnila zároveň, se v jistém smyslu završila.
Každý z nás si z pobytu odvezl jiný zážitek. Pro mě bylo nejzajímavější poznání, že výběr rakouského partnera byl opravdu dobrý nápad. Přestože Rakousko zpočátku nepůsobilo na studenty jako příliš atraktivní nebo „exotická“ destinace, tato cesta nám ukázala, kolik máme se svými sousedy společného – a jak málo se navzájem známe. Naše spolupráce tedy nebyla jen o poznávání tématu klimatických změn a energetiky, ale i o prohlubování vztahů se sousední zemí. A právě to je jednou z nejcennějších hodnot programu Erasmus+.
Denisa Hobžová
Salzburg očima studenta Pavla Krchňavého
Bylo to překrásné a bylo toho dost. Stojíme na peróně a máváme našim rakouským přátelům. Máme za sebou týden tvrdé práce. Pot a slzy – jen tak se dá shrnout náš týdenní pobyt v rakouském Salzburgu, kam jsme vyrazili v rámci environmentálně zaměřeného programu Erasmus+. Koukám se na ně a v jejich výrazu nečtu zármutek, pláč ani bolest. Dívám se na tváře mladých lidí, kteří chtějí změnit svět. Nevidím smutek, ale optimismus. Ne klimatický žal, ale naději. Ne apatii, ale odhodlání ke změně. To vše díky zážitkům z uplynulého týdne.
Mimo jiné jsme navštívili vodní elektrárnu zásobující elektřinou celé město, s botanikem probrali otázku invazivních druhů a se starostou Salzburgu se potkali na Fair trade snídani. Ve zbývajícím čase jsme diskutovali možná řešení planetární krize.
No dobře… byla i trochu zábava. Snědli jsme pár předražených schnitzelů, lanovkou vyjeli na kopečky za městem, mrkli jsme na pár zvířátek vězněných v zoo, zažili manýristické vodní hrátky, ochutnali nejlepší kebab ve střední Evropě, a tak no.
Z okna vlaku (nejekologičtějšího dopravního prostředku) pozoruji rakouská panoramata. Mohlo by se zdát, že je zde tráva skutečně zelenější. Ukázalo se však, že i my můžeme naše sousedy v lecčem inspirovat. Hlavně zájmem o dění kolem nás.
Sbohem a šáteček.
Pavel Krchňavý
Srdce buší, nohy zlobí … Ale je to zážitek! Podívej se na video a pochopíš!
V sobotu 17. května 2025 se na Bigy konal jubilejní 20. ročník Rodinného turnaje v nohejbalu.
Třetí a zároveň závěrečné setkání celoročního francouzsko-španělského projektu proběhlo na BIGY v pondělí 12. května. Tentokrát smíšené skupiny z GyBy, Bigy a Slovaňáku natáčely tutorialy na nové, originální sporty. Studenti se úkolu zhostili na výbornou, využili zázemí gymnasťáku, pinponkárny, hřiště a sálu B. V rámci prezentace videí jsme viděli jak si poradit při polštářové bitvě, Olympijských disciplínách pozadu, šacho-boxu, rybolovu s volejbalovou sítí, parcourem s traktorovými pneumatikami, uměleckým tancem s obručí a hodu oštěpem. Všechna videa byla doprovázena francouzským nebo španělským komentářem. Studenti v průběhu celého projektu museli prokázat nejen jazykové znalosti, technickou zručnost při natáčení, stříhání videí, vytváření instagramového účtu a příspěvků, ale také kreativitu, smysl pro týmovou práci, time manegament a psychickou odolnost. Všechny tyto dovednosti se jim jistě budou hodit! Celoroční spolupráci podpořily také dvě jazykové instituce a to Alliance française a jazyková škola Hispánica. Nejlepší týmy získaly vouchery na jazykové kurzy nebo zkoušky. Pro zpříjemnění posledního setkání, připravili studenti SxB, která se celý rok projektu účastnila, velmi chutné občerstvení a také dvojjazyčné záložky, jako vzpomínku na společně strávený čas a nová přátelství.
Děkujeme za podporu vedení všech tří gymnázií a za účast všech tří pánů ředitelů na závěrečném předání diplomů a cen. Velké díky patří také kolegyním a kolegům, kteří projekt připravovali a především studentům, kteří i přes občasnou nevoli, nakonec velmi aktivně spolupracovali a dle jejich zpětné vazby se i navzájem obohatili.
Za francouzštinu Martina Tinková, za španělštinu Petr Koutný.
