Biskupské gymnázium Brno a mateřská škola

Studenti výtvarného kroužku spolu s dalšími studenty Biskupského gymnázia navštívili i letos 8. a 9. listopadu 2011 výstavy spojené s galerijními animacemi. Galerijní animace dává divákovi možnost nejen zhlédnout výstavu, ale především lépe výstavu pochopit, příležitost tvořit v galerii a zúčastnit se připraveného programu. Tentokrát měli studenti možnost vidět instalaci Vřídlo od Václava Pelouška a výstavu Měsíc nedělí absolventky pařížské akademie Amande In.

Letošní 111. výročí narození francouzského básníka a výtvarníka Jacquese Préverta oslavila kvinta A opravdu mezipředmětově.

Od 13. června se o tom můžete na vlastní oči přesvědčit v prostorách Francouzské aliance, kde budou vystaveny práce, které studenti vytvořili během hodin výtvarné výchovy.

Mezi jedny z úspěšných vyučovacích metod patří dramatizace. Oktáva B si v loňském školním roce vyzkoušela napsat krátký scénář k maňáskovému divadlu, které si posléze ve skupinách zahráli v jedné z hodin. Tvorba to byla o to obtížnější, že se jednalo o hru pro čtyři hrochy (různý materiál) a jednoho psa (plyš). Každá skupina pojala hru po svém, někteří měli svého přiznaného vypravěče, v jiné skupině si zase každý jednotlivec vychutnal svůj hroší, potažmo psí part sám.

Romeo a Julie pro menšiny

Po úspěšném uvedení divadelního „kousku“ na motivy Romea a Julie v Německém kulturním centru v Brně, jsme byli osloveni s prosbou o reprezentaci brněnské německé menšiny na přehlídce národnostních menšin Jihomoravského kraje, která se konala 30. dubna 2011 v Hodoníně.

Na počátku byla touha zařídit to nějak, abych už nemusela slýchat otázku, která se opakuje prakticky v každé hodině: "Budeme dneska zpívat, paní profesorko?!!" Co udělat, aby už se chtěli zase jen učit? A tak jsme se s třídami SXB a QA pustili do zkoušení "skoromuzikálu" na motivy Romea a Julie. Hudbu jsme si vypůjčili od německých kapel Rammstein a Mutabor, napsali scénář příběhu, který se pak ještě zdokonaloval při samotných zkouškách a prozpívali se až do setkávacího střediska Německého kulturního centra, které sídlí v Brně na ulici Jana Uhra a se kterým už déle spolupracujeme. Hlavní role i vedlejší role obsadili studenti a studentka SXB (Julie - Milan Dobeš, Romeo - David Janků, Juliin otec - Michal Drápal t.č. s otřesem mozku, Juliina matka - Boris Mičánek, učitelka, oddávající a nosička Sochy svobody - Anička Severová). Hudební doprovod obstarali zástupci a zástupkyně z obou tříd (akustická kytara -  Petra Fráňová, elektrické kytary - Marek Pivoda, Jarda Štigler, basová kytara - Marek Tuček, housle - Vojta Švejnoha, bicí - Radek Vít, zobcová flétna - Bára Jeřábková, příčná flétna - Pavlína Baďurová). Zcela nepostradatelný byl početný sbor, který se rekrutoval rovněž z obou tříd. Otázky zda dnes budeme zpívat jsem se sice nezbavila, ale představení mělo u zástupců brněnské německé menšiny úspěch a dočká se tak snad i reprízy na Dni BIGY.

Možná jste si všimli, že v dubnu školu provoněly nezvyklé a neznámé vůně.
To zrovna studenti tercie A, kvarty A a kvinty A v praxi ověřovali poznatky získané v Encyklopedii slaných a sladkých koláčů, kterou tercie A vyhrála v soutěži Týden chutí.
Vyzkoušeli si tak nejrůznější francouzské recepty. Jednoduché i složitější. Tradiční i moderní. Sýrové, cibulové, s mořskými plody, s lesním ovocem, s pralinkami...
Ale ať už byly jakékoli, většinou měly velký úspěch.
 

Mrk sem, mrk tam,
dvě oči na hlavě mám.
Vidím slunce, vidím les,
zde je kočka a zde pes.

A ty barvy, ty jsou krásné,
každý nad nimi hned žasne.
Modré nebe, bílý mrak,
tady letí černý pták.

Tak se dívám na písemku,
už si nevím rady.
Tady oči nepomůžou –
leda kamarádi.

Zakořeněna

prvním krokem rozprášena
druhým zaseta
zakořeněná beznaděj

šlapu jako po trní
v tom prorostlém
zoufalství

kdybych vzal nůžky
a stříhal až na okraj
nevystříhám se