Araford Academy
Po roce jsme se opět sešli na faře v Opatově, tentokrát pod střechou kouzelnické školy Araford Academy. Žáci měli za úkol se naučit čarodějným dovednostem, jako jsou lektvary, kouzelná zvířata, runy, nebo létání na koštěti a k těmto předmětům si každý přidal ještě samotné kouzlení a historii Arafordu. Během výuky začali sbírat kouzelný písek, který udával, která kolej je v bodování nejlepší. Po složení zkoušek jsme se vydali pozorovat mudlovský svět do ZOO v Jihlavě. Při návratu čekalo všechny žáky ve škole překvapení v podobě veliké bitvy, neboť všichni učitelé byli zakletí do zlých kouzelníků. Následující dny jsme chytli a vychovávali draky, zabraňovali vrbě Mlátičce v rozboření školy a poslední den vrcholil získáváním starých artefaktů a dobýváním Ara Fordova trezoru. Slavnostní vyhlášení bylo plné radosti z nově získaných zážitků a krásné atmosféry.
Cesta kolem světa (21. 7. – 28. 7. 2018)
Letos jsme se spolu s Willy Foggem vydali na cestu kolem světa, kterou jsme se zavázali stihnout za pouhých 80 dní. V sázce bylo 20 000 liber a na cestě číhala řada překážek. Jako první zemi jsme navštívili Francii, kde jsme se zúčastnili světové módní přehlídky. Z Paříže jsme se vlakem vydali do Itálie, kde jsme se museli za cenu vlastních životů infiltrovat do místní mafiánské skupiny, abychom získaly zpět naše ukradené doklady.
Další cesta nás zavedla do chudého Somálska, kde jsme si vyzkoušeli, jaké to je, mít pouze malé příděly jídla. Poté naše cesta směřovala do Indie, odkud jsme se pomocí místního dopravního prostředku – slona – dostali až do Kalkaty. V Kalkatě se ovšem na cizince dívají značně nepřátelsky, a proto jsme byli nuceni zabrousit do tajuplných kalkatských uliček a odhalit triky místních kejklířů, abychom získali lístky na loď do Singapuru. To se nám naštěstí povedlo. V Singapuru jsme využili sužeb místní směnárny a zamířili do Jokohamy, odkud jsme měli v plánu odplout do Spojených států amerických. Naneštěstí stihla naši loď během noci prudká bouře a my se museli uchýlit na nedaleké Havajské ostrovy. Po této neplánované zastávce jsme již zamířili dle plánu do San Francisca, kde jsme zachránili vlak před krvelačnými Siouxy. V Las Vegas jsme navštívili jedno z místních casin a poté jsme se přesunuli před Grand Canyon až do Oklahomy, kde byla poslední příležitost vyřídit si potřebná potvrzení na cestu do Londýna.
Po krátké zastávce v Charlestonu, kde jsme museli vyřešit problém s nepřejícími celníky, jsme již zamířili do Londýna. Bohužel cesta vedla před nebezpečný Bermudský trojúhelník a my v něm uvízli. Jenom díky naší inteligenci a obratnosti jsme z něj unikli, ztráta času však byla fatální. Do Londýna jsme připluli dlouho po sedmnácté hodině. Jako správní gentlemani a lady jsme se však vydali do Reformního klubu, abychom zaplatili prohranou sázku. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že díky časovému posunu, jsme do Londýna dorazili o den dříve! Následná oslava našeho vítězství byla o to sladší.
Náčelníkův odkaz (28. 7. – 4. 8. 2018 a 11. 8. – 18. 8. 2018)
Kdo byl – Tekumseh, jinak zvaný Zářící hvězda nebo také Letící šíp? Zpočátku to byl prostý bojovník. Když mu bylo necelých dvacet let, poprvé se střetl s bělochy.
Tekumseh byl podle současníků silný a urostlý. Bylo na něm vidět, že je vytrvalý a rychlý běžec a velmi obratný zápasník. Měl ušlechtilý obličej s upřímnými a čestnými rysy. Vynikal nesmírnou odvahou, ve chvíli nebezpečí neznal strach. Jeho přítomnost dodávala všem jeho druhům vždycky pocit důvěry. Jeho způsoby, jak se rozdával druhým, mu získávaly lásku všech, kteří se s ním setkali.
Vždy jednal naprosto čestně. Za svým slovem vždycky stál, i když mu to způsobilo nejeden problém.
Měl i jednu vlastnost, kterou by možná nikdo nečekal u „divokého“ indiána. Byl nesmírně šlechetný. Přestože byl tvrdý v boji, snažil se šetřit ženy a děti, nedovoloval zabíjet raněné a mučit zajatce.
Jeho velkým snem bylo sjednotit indiánské kmeny a tak je zachránit před zničením.
Tak začínal prázdninový příběh dvou táborů na faře v Opatově. Táborníci prožívali různá dobrodružství, spojená se skutečnými příběhy indiánského náčelníka. Bojovali o totemy, přepadali bledé tváře, lovili bizony, získávali skalpy, luštili černý vampun nebo dobývali pevnost Boonsburg. Dokonce si vyzkoušeli střílet z luku, z pušky či vrhat nožem. Mezi nejtěžší úkoly (aspoň pro některé), patřila zkouška mlčení.
To všechno se odehrálo beze ztráty na životech, byť nás pronásledovala vedra jako někde v mexické poušti.
Dík za zdar táborů patří všem, kteří se o děcka starali, ale i těm nejmenším, za to, že to přežili.
Co nás potká příští rok?
RNDr. Miloš Winkler
Zařazeno v kategoriích:
