Dne 19. 11. 2015 navštívila 2. A společně s pány profesory Josefem Valentou a Zdeňkem Papouškem bývalou brněnskou káznici. Káznici tvoří komplex vzájemně propojených budov, který je vymezen ulicemi Soudní, Cejl a Bratislavská. Původně komplex sloužil pro potřeby sirotčince, ale od roku 1786 do roku 1955 sloužil k účelům věznice. My jsme si celý komplex prošli – mohli jsme nahlédnout do jednotlivých cel – a vyslechli přednášku zastupitele MČ Brno-střed Michala Doležela o tom, co se v jednotlivých prostorách odehrávalo, zejména v období během druhé světové války a po ní. Celý komplex se nyní nachází ve velmi zpustošeném stavu, a tak jsme si mnohdy na některých místech museli svítit baterkou.
V období protektorátu věznici nadále mohl využívat český krajský soud, musel se ale dělit s německým a část věznice byla vyčleněna pro ženské oddělení gestapa. Po únoru 1948 zde bylo vězněno mnoho politických vězňů. Nás osobně nejvíce zaujal příběh vycházející z pamětí jednoho z vězňů.
Tento zážitek se odehrál během období po roce 1948, v den výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka. Jeden z vězňů začal zpívat českou hymnu, na připomenutí svobody za první republiky. Postupně se k němu začali přidávat další a další vězňové. Po chvíli už jich bylo tolik, že je bachaři – i přesto, že na ně křičeli, mlátili do dveří a stříleli ostrými náboji do vzduchu – nebyli schopni na dlouhou dobu umlčet.
Stanislav Špaček a Vít Sapák, 2. A
Zařazeno v kategoriích:
