V rámci projektového týdne se skupina 42 studentů vyššího gymnázia v říjnu roku 2024 podívala do tajuplné části Francie a to do rodného kraje našeho francouzského lektora, do BRETAGNE. Za bezchybné spolupráce řidičů Mirka a Luďka z firmy SEBUS, se nám podařilo navštívit nezapomenutelná místa jako Růžové pobřeží, Saint Malo, Mont St. Michel, Cap Fréhel, přílivovou elektrárnu Rence, Cairn de Bernanez, města Rennes, Brest, ale např. také Versailles. Celý zájezd studenti druhého ročníku a sexty prezentovali na konci října v aule svým mladším spolužákům, ale stále jsou vám k dispozici fotografie v jazykové chodbě, vedle učebny francouzštiny (168) a obrazová a textová dokumentace u učitelů francouzštiny. Neváhejte a přijďte se podívat!
A jak zájezd vnímaly studentky oktávy B, Magda Kapitánová a Veronika Drobná, si můžete přečíst níže.
Na zájezdy do Británie se většinou vydávají obyvatelé kabinetu angličtiny v brzkých letních měsících, my jsme však zamířili k jiným - a mnohem zajímavějším - břehům malé “Británie”. Snad odpustíte špatný humor a narážku na pojmenování destinace letošního projektového týdne francouzštiny, totiž čarokrásné Bretaně.
Jakožto správní cestovatelé jsme vyrazili naprosto přesně na čas v sobotu odpoledne od bran naší instituce směr Versailles. Přivítal nás šedý rozbřesk s lehounkým deštěm, zasmušilou atmosféru však velmi záhy rozehnaly zlaté odlesky z bran majestátného sídla a hodně porcí čínských polévek z pytlíku. Po prožití zlomku barokní opulence nabízenou touto architektonickou ikonou jsme se jali pokračovat do Velkého Trianonu a přilehlých zahrad. Zde jsme byli naprosto okouzleni nejen historickým pozadím celé stavby, ale i malebností vesničky Marie Antoinetty. Bohužel se opět ozval déšť a tak si (alespoň někteří) ještě zaběhli do Míčovny a nastal čas se přesunout - teď už opravdu - do Bretaně.
Po vydatném spánku ve vodorovné poloze nastal čas ještě na chvíli opustit bretaňské uzemí - čekala nás prohlídka Mont Saint Michael, které po mnoha sporech nakonec připadlo sousední Normandii. Následný důkladný průzkum této “gotické řezničiny” nám nespočetněkrát zlepšily stydlivé paprsky slunce a výhledy na oceán. Navazující návštěva středověkého městečka Dinan nebyla o nic méně dechberoucí než dopolední program. Když jsme se nabažili kamenných uliček a hrázděných domů, ve znamení průzkumu hradeb pokračoval i večer v Saint Malo. Další den ráno jsme zaskočili do první přílivové elektrárny na světě. Tato monstrozita přehrazuje ústí řeky Rance do oceánu a její technické vybavení čítá 24 turbín. Nechyběla ani rychlá návštěva pláže a už jsme se přesouvali na Cap Fréhel, skalnatý mys s velmi zajímavým art-deco majákem, jehož prohlídku nám značně komplikoval vichr. Mezi keři žlutých pichlavých květin - jejichž jméno vždy úspěšně zapomenu - nás sice stihla sprška, v Bretani však podle pořekadla prší jenom na blbce, tudíž nám ani vlhkost nezabránila strávit další krásný večer v Saint Malo a jeho přístavu, popřípadě restauracích.
Na středu nám podle programu připadl přesun do Brestu. Po cestě jsme se zastavili na romantickou procházku po Côte de Granit Rose, koupání ve vlnách a trochu lezení po velkých kamenech nebo ukázku tradičních kalvárií. Večer jsme zjistili, že v Brestu opravdu nic moc není (respektive tam nezbylo po bombardování za války) a spokojeně ulehli, neboť nás ráno čekala prohlídka nejstarší lidské stavby - Cairn de Barnenez. Zde nás seznámili s pohřební mohylou a starými kamennými stavbami původních obyvatel, které jsme pak ještě navštívili ve formě “tunelu” z dolmenů. Odpoledne jsme se sami tak trochu přenesli zpátky v čase, totiž do pralesa Huelgoat. Podařilo se dokonce rozkvedlat la Roche Tremblante a někteří narazili i na mýtickou jeskyni krále Artuše. Naši cestu jsme definitivně skončili v Rennes, historickém hlavním městě Bretaně. Rozlehlé parky, majestátní ulice nebo katedrály jsme obdivovali záhy po návštěvě blešího trhu. Jako velké finále nás čekalo moderní muzeum les Champs Libres, návštěva pekárny pro poslední bagetu po které jsme se vybaveni nadměrným množstvím slaného másla a plni zážitků vydali na cestu k domovu.
Veliké díky za organizaci patří kabinetu francouzského jazyka, jmenovitě Martině Tinkové a Mirce Ševčíkové, Denise Hobžové za to, že to s námi přežila a pánům řidičům Luďkovi a Mirkovi za trpělivost se studenty-bordeláři.
za všechny vděčné účastníky projektového týdne psala Magdička Kapitánová z okb:)
S příchodem října nastal též čas tradičního zájezdu do Francie v rámci projektového týdne, letos s cílovou destinací Bretagne. Z toho důvodu byl pro mne tento výlet výjimečný. Zpravidla do zahraničí jezdím za teplem a sluncem, s tím si ovšem Bretagne povětšinou protiřečí. Celou cestu jsem prožívala s respektem vůči hrdým Bretoncům, jejichž zakořenění jsem jim téměř záviděla, jelikož v něm bylo něco nepopsatelně kouzelného. Ještě před tím, než jsme dostali šanci bretaňský genius loci poznat jsme navštívili Versailles, o kterém mi stojí za to zmínit pouze děsivé, deštivé řady turistů a s nimi spojený častý fyzický kontakt v prostorách zámku. Pondělí započalo procházkou do Mont Saint Michel, které se s námi podělilo o úchvatné výhledy ze středověkého opatství. Po odpoledním přesunu do Dinanu jsme se s přáteli opatřili nabídkou místní pekárny a vydali se každý za svým zájmem klidnými pondělními ulicemi. Jelikož Mont Saint Michel neutišilo mořské touhy skupiny, strávili jsme večer v jednom z nejznámějších bretaňských přístavů - v Saint Malo setmělou pochůzkou po hradbách. Další dny se nesly v podobně akčním duchu. Úterní program byl zaplněn donedávna jedinou přílivovou elektrárnou na světě, tvořící přehradu řeky Rance, návštěvou majáku mysu Cap Fréhel spojenou s objevováním útesů za deště, a večerní degustací ústřic, opět v Saint Malo. Ve středu nás nutnost zavedla do Carrefouru a krása na cestu celníků po Pobřeží růžové žuly. Večer jsme si posteskli nad téměř vybombardovaným Brestem. Čtvrteční návštěva Cairn de Barnenez byla nám demonstrací neolitického osídlení oblasti, Huelgoatský prales spíše absencí osídlení opředenou legendami o králi Artušovi. Večer byl výjimečně klidný a sestával převážně ze společné večeře a příprav k návratu. Páteční - odjezdová únava nás prováděla Rennes, což je hlavní město bretaňského départementu. Své ulice v historickém centru městu tvoří hrázděnými domky, budícími strach z vlastního pádu, přestože nás již několikrát přežily. Cestou domů jsme každý po svém s těžkými víčky rozjímali nad zážitky uplynulého týdne. K závěru bych ráda oprostila Bretagne od na ni často uvalených kleteb věčné šedi, deště, celkové pochmurnosti a převážně neštěstí. Mohla bych-li z nějakého z francouzských départementů cítit neštěstí, byla by to Paříž. Bretagne posoudila bych jako spokojenou, smířenou a hrdou starší ženu, která se z deště těší, jelikož bez vody nemůže nic růst a v jednotlivých šedých žulových cihlách spatřuje kousky barevných příměsí, které ji tvoří. Bretagne je klid.
Veronika Drobná, OKB
Už teď se těšíme na další společné zážitky! Vaši učitelé francouzštiny.
Zařazeno v kategoriích:
