Biskupské gymnázium Brno a mateřská škola

V pátek 8. června 2012 se uskutečnila první Bigy cyklojízda, která byla mimo jiné završením projektu „Do práce na kole“. Celkem devět profesorů z naší školy dojíždělo během měsíce května do práce na kole.
Po pátečním vyučování se skupinka odvážlivců shromáždila před školou. Účast byla hojná a pestrá. Nechyběli profesoři, studenti, rodiče, absolventi či přátelé Bigy. Jízda nebyla jenom na kolech, ale i na elektrokoloběžce a jednokolce. Trasa výletu vedla po cyklostezce přes Antropos k restauraci U lampy (v Komárově u řeky s lodí), kde jsme se občerstvili a pokračovali podél řeky Svitavy až do Obřan. Cílem našeho výletu byla hospůdka „Na konečné“ (na konečné šaliny č. 4), kde jsme se rozloučili a každý jel svým směrem domů. Musím zmínit také setkání s městskou policí, která podrobila naše jízdní kola důkladné prohlídce. Kontrola proběhla bez obtíží.

11.6.2012 vyrazila naše třída (Tercie A) do Fryštáku. Někdo se těšil víc a někdo míň, ale každý z nás byl alespoň trochu zvědavý.
Když jsme dorazili na místo, poznali jsme se s našimi instruktory Radkou a Tiditem. Ti nás dovedli ke středisku DIS, kde nás čekal první záludný úkol. Tidit nás seznámil s mottem Orientačních dnů ,,děláme obvyklé věci neobvyklým způsobem“ a mohli jsme začít. K balkonku vzdálenému X (pozn. autora:nejsem schopna odhadnout vzdálenost) metrů od země byl připevněn žebřík a přichystán pro nás horolezce, abychom jej pokořili. Nakonec jsme i přes obavy všichni výšku zdolali.
Později nám v DISu přichystali různé poznávací hry. Byli jsme seznámeni s harmonogramem dne a také s interiérem. Náš menší zájezd byl orientován na dvě témata.
Partnerství, vztahy, muž vs. žena bylo to první. Seděli jsme (nebo leželi) v příjemném prostředí. Povídali si, hráli zajímavé hry a kreslili. Tidit s Radkou nás pomalu naváděli k tomu, abychom přemýšleli o tomto námětu, zkoumali ho z různých perspektiv a uvědomili si, jak to cítíme my sami.
Večer jsme prožili zábavnou soutěž v Casinu Toncka Kuřince. Vyzkoušeli jsme si roli nabubřelých papalášů. Museli jsme promýšlet sázky a nakonec rozhodovat, co (a jestli vůbec) koupit za získané peníze (ve měně dolarů).
Večer jsme zakončili závěrečnou seancí. Uklidněním, při kterém každý řekl, co se mu líbilo a co ne, nebo také mohl někomu poděkovat. Po seanci byla ještě možnost zajít na tzv. večerní impuls. Ten se odehrával na místě ztišení, což byla část kapličky, ve které mimo jiné probíhala každé ráno mše. Na tomto místě byly různé předměty na zamyšlení. Dalo se zde také pouze relaxovat a nebo vyzkoušet zajímavou akustiku místa. Potom už se každý odebral do svého pokoje a šel spát.

V neděli 17. 6. 2012 jsme se (my viz foto) vypravili na jih naší dech beroucí Moravy. Vše začalo příjezdem do Lechovic, vesnice nedaleko Znojma, kde nás na faře, po krátkém čekání, uvítal Marek Orko Vácha. S ním jsme si bohužel pouze potřásli rukou, ale k naší radosti nás svěřil osobě nejpovolanější, správci národního parku Ing. Martinu Škorpíkovi.

Byl krásný letní den a QA se shromáždila před Antroposem v nadmíru hojném počtu pod nezpochybnitelným vedením paní profesorky Punčochářové s vydatnou pomocí prof. Zatloukala. S úderem půl deváté hodiny se náš peloton dal do pohybu vstříc nesčetným dobrodružstvím, jejichž příslibem byla penetrovaná duše Kubíčkova bicyklu. Pouze s malými obtížemi jsme dorazili po pravém břehu přehrady až do Veverské Bitýšky. Zde nás dočasně opustila všemi milovaná kamarádka Iva, tvrdíc že dál nemůže. K všeobecnému povyražení jsme se rozhodli odmítnout pohodlí asfaltové cesty a jali jsme se překonávat rozbouřené vody Bílého potoka. Ni bláto, ni promočené boty nás nemohly zastavit na naší cestě k malé hospůdce na konci údolí. Následoval hrdinný návrat touž cestou zpět do Veverské Bitýšky. Tamní restaurace se ukázala hodnou naší návštěvy spojené s konzumací rozličných pochutin. Naší drahé Ivě se zde tak zalíbilo, že zde setrvala další tři hodiny dokud nebyla odvezena domů. Naproti tomu my jsme s novým elánem rychle zdolali všechny překážky dělící nás od kýženého cíle naší cesty – Antroposu. Zde jsme se v přátelské atmosféře rozešli zpět do svých příbytků.

V úterý 19. června se studenti kvinty A v doprovodu Simonety Dembické a Mirky Ševčíkové vydali do zlínské zoo. Jejich hlavním úkolem nebylo, jak by se na první pohled mohlo zdát, bojovat proti úžehu a úpalu či přátelit se s lemury. Rozdělili se do skupinek, jejichž hlavním úkolem bylo zjistit co nejvíce zajímavých informací o zvířecích rekordmanech jednotlivých kontinentů. A aby toho nebylo málo, a protože šlo o exkurzi jazykářskou, jejich druhým úkolem bylo získané informace přeložit do francouzštniny či španělštiny. Po dvou hodinách perné práce a drobném odpočinku ve stínu pak následovala francouzsky / španělsky komentovaná prohlídka celé zoo.

První den se konaly atletické závody v režii učitelů TV. Počasí bylo sice deštivé, ale na výkonech studentů se téměř nepodepsalo. Naopak některé výsledky přepíší stávající rekordy školy.

Na programu druhého sportovního dne byly již tradičně míčové hry, které se letos
odehrály pod taktovkou septimy A a septimy B, jimž ochotně vypomohli studenti 3.C.
Letošní rok přinesl několik změn. Jako novinka se objevil petanque a menší inovací
se stalo souhrnné vysvětlení pravidel před zahájením sportovního dne. Poté už desítky
studentů a profesorů začaly s napětím sledovat jednotlivá utkání a bouřlivě povzbuzovat
své favority. Také sluníčko se rozhodlo si s námi zahrát a neustále se schovávalo za mraky.
Tento zápas jsme však vyhráli, na zem nespadla ani jedna kapka. Díky dobré organizaci a hlavně disciplinovanosti týmů se utkání zvládla jen s drobným zpožděním, které nikterak neovlivnilo sportovní náladu účastníků i fanoušků, kteří dokázali vytvořit takovou atmosféru, že by se za ni nemuseli stydět ani na olympijském stadionu. Všudypřítomné odpadky byly jen neklamným důkazem hojné účasti. :)

Již první ročník scrabblové soutěže lze považovat za velmi úspěšný, protože přilákal nejen soutěžící, ale i diváky!!!

A přestože ve francouzské učebně, kde se o titul scrabblového šampiona bojovalo, panovala velmi přátelská atmosféra, boj byl velmi tvrdý a o vítězství rozhodla až poslední kola. Těžko ovšem posoudit, zda šlo skutečně o soutěž dvojic, protože mnozí soutěžící svého partnera během dopoledne opouštěli, aby si odskočili tu něco hodit, tu někam doběhnout, tu si skočit...