Mirëdita
Ač znaveni a nevyspaní, právě jsme byli našim vodžou donuceni k napsání této krátké zprávy o našem putování za krásami hor Albánie a Černé Hory. Právě sedíme ve vlaku a za hodinu nás čeká nepříjemný návrat do každodenní reality. Naše dobrodružství začalo v pátek 2. září v 16 hodin, kdy jsme měli domluvený sraz ve vestibulu hlavního vlakového nádraží, odkud jsme se vlakem vydali napospas horám. Hned první den jsme se vydali na nejnáročnější výšlap, a to na druhou nejvyšší horu Albánie Maja Jezerces (2694 m.n.m). Odměnou za tuto námahu nám byl nádherný výhled a koupel v horském jezírku. Následující den jsme pokračovali s plnou polní směrem do albánského Tèthu, kde jsme se setkali se vstřícností a pohostinností místního obyvatelstva a kvůli špatnému počasí zde zůstali i další den. I přes neustávající déšť jsme pak pokračovali směrem do Valbone. Po cestě nás velmi překvapila nezištná pomoc místního rodáka Petera, který se o nás postaral. Z Valbone jsme se za občasných přeháněk vydali do Ceremi kde jsme okusili místní chléb a pokračovali dál do sedla. Tam jsme rozbili tábor a s výhledem na krásné hory se uložili k spánku. Poslední den nás čekala nejsnadnější část cesty, sestup do města Plavu, čímž jsme se po bezproblémovém překročení hranice opět ocitli na území Černé Hory. Zde jsme smyli týdenní špínu v místním krásném jezeře a poslední večer, stejně jako všechny předešlé zakončili zpěvem našich krásných lidových písní. A nyní, po dlouhém cestování vlakem opět vjíždíme do naší vlasti. Tímto tedy připijme na zdraví našemu panu profesorovi Kubíčkovi, bez kterého by se tato úžasná expedice nekonala.
Gezuar!
Překonali jsme 5200 výškových metrů, ušli 91 km a na treku jsme strávili 50 hodin.
Nadšení účastníci expedice
Zařazeno v kategoriích: