DESÍTKA je magické číslo. Evokuje mi krásné vzpomínky na DESET dnů v Německu prožitých se studenty z DESETI různých zemí EU. Jedná se o pokračování netradičního biologického projektu, který je zaměřený na prohloubení vědomostí v oblasti biotechnologií.
Tento projekt je financovaný NAEP (Národní agenturou pro evropské vzdělávací programy) z programu LLP (Celoživotní učení) Comenius.
Téma dvouletého projektu mluví za vše: „Game of Proteins“, hra proteinů.
Setkání se uskutečnilo v německém Pforzheimu, městě s dlouholetou šperkařskou tradicí, ve dnech 17.- 22. ledna 2011. Naše česká skupina se této akce zúčastnila v hojném zastoupení sedmi studentů našeho gymnázia a paní profesorek Kateřiny Krumpholcové a Věry Helceletové.
Měla jsem to štěstí a spolu s kamarádkou Luckou Chmelíkovou jsme se mohly navíc podílet na přípravě programu, takže jsme do Pforzheimu dorazily už o čtyři dny dříve. Přivítala nás tvůrčí a přátelská atmosféra v Johanna-Wittum-Schule, kde jsme se setkaly s celou přípravnou četou a brzy jsme se přesvědčily, že pověstné puntičkářství Němců se na některé z nich opravdu vztahuje. Především Doktor Jürgen Braun, hlavní organizátor, měl o provedení pokusů a přednášek jasnou představu, kterou nebylo zrovna lehké naplnit.
Myslím si ale, že preciznost se opravdu zúročila v těch dvou dnech, které jsme všichni strávili v laboratořích při pokusech. První den, v úterý, jsme se zabývali určováním molekulové hmotnosti GFP (Green Fluorescent Protein). Přitom nám byl teoreticky objasněn princip elekroforézy, kterou jsme k tomu používali. Většině skupin se tento pokus vydařil, i když výsledky se někdy značně lišily i v řádech desítek kDa.
Druhý den jsme navázali na předešlý rychlým zopakováním výsledků, a pak se plně ponořili do tajů protilátek, antigenů a vazeb mezi nimi. Pokus byl trochu složitější, protože zahrnoval víc mezikroků jako třeba sériové ředění a počítání koncentrace jednotlivých substrátů. Zajímavostí je, že jsme měli možnost zkusit si pravé vědecké bádání, které obnáší použití spousty vzorků a u každého je pouze jeden prvek (množství látky, koncentrace nebo teplota) změněn, takže výsledky lze porovnávat a vyvozovat z nich závěry. Profesor Baron nám také přiblížil využití monoklonálních protilátek, velmi důležitých v moderní medicíně pro cílenou léčbu některých nemocí, zvláště nádorových.
Ve čtvrtek jsme vyměnili laboratoř za automobilku a strávili krásný den v Mercedes- Benz ve Stuttgartu. Málokdo z nás věděl, že je to místo, kde se zrodila a zrealizovala myšlenka automobilu. Faktem zůstává, že vůbec první cesta autem byla ze Stuttgartu do Pforzheimu a překvapivě řidičem nebyl pan Benz, nýbrž jeho žena, která si auto vypůjčila, aby navštívila svoji matku. Celkový dojem z továrny byl velkolepý, přes 2 000 robotů zde pracuje na tvorbě nových aut přesně a dokonale a my jsme mohli vidět velkou část procesu z blízka!
Poslední den jsme se vypravili do švýcarského města Basel, které je rodištěm světové farmaceutické firmy Roche. Cesta trvala přes tři hodiny a výsledkem byly tři přednášky o firmě Roche a lécích, které vyrábí. Zvlášť známé jsou Avastin a Herceptin, oba používané cíleně při léčbě nádorového onemocnění. Večer jsme slavnostně zakončili vzájemným poděkováním a rozloučením v restauraci. Byla to opravdu krásná studijní zkušenost a myslím, že můžu říct za všechny české účastníky, že jsme si to moc užili, rozšířili si obzory v oboru biotechnologie a navázali tvůrčí přátelství.
Terezie Ondračková, 4.B
Zařazeno v kategoriích:
