Bob–Bobek–Bobánek aneb Opatov znovu přivítal své
Po loňských spokojených ohlasech jsme se letos již podruhé sešli o jednom předjarním víkendu v Opatově. Sešli jsme se jako parta kamarádů – tzv. Bobánků, kteří zde před lety společně mnohé prožili, ať už jako děti na táborech, vedoucí na školách v přírodě či účastníci brigád ke zvelebení fary a dalších akcí. A vlastně nejen před lety, i v současné době se pořád něco děje – v létě v Opatově běží tábory pro různě staré děti, na podzim se pravidelně koná dálkový pochod z Brna a na jaře občas nějaký ten cyklovýlet – a někteří z nás jsou pořád u toho, nyní často v roli hlavních organizátorů. Jiným už na podobné aktivity času nezbývá. A právě tento víkend byl příležitostí, abychom se všichni dohromady opět potkali „jako za starých časů“, na místě, kde lze vystopovat kořeny našich přátelství.
Za ta léta se naše řady už pěkně rozrostly a dál se utěšeně rozrůstají. Starší Bobové přijeli i se svými nejmenšími Bobánky a mladší Bobci nezůstali pozadu. Celkem se nás na faře za víkend vystřídalo na 25. A bylo to opravdu jako za starých časů :-) nejmenší Bobánci si spolehlivě dokázali získat pozornost starších a bylo úplně jedno, kdo vyhraje člověče, kdo shodil věž z dřívek, kdo pojede první na skluzavce, jak dlouho se válíme u Česka-junior, kam se to vlastně poděla ta strašidelná Ježibaba, nebo která z rozhleden byla nejvyšší; že někomu možná taky nechutnalo rizoto a že někteří ještě máme na kolo moc krátké nožičky, však ony vyrostou. Podstatné bylo, že jsme tyto věci mohli prožívat společně, mít z nich radost a mít v nich jeden druhého. A to rozhodně není málo.
Pánbůh zaplať! A za rok zas. Mgr. Martin Večeřa
Zařazeno v kategoriích:
