Každý z nás je krásný, každý z nás je vzácný.
Ráda bych v tomto článku představila pedagogiku Franze Ketta, jejíž prvky často používáme ve výuce. Tento pedagogický směr vychází z křesťanského pojetí člověka a byl založen v Bavorsku v sedmdesátých letech minulého století. Byl modelován pro předškolní děti, které pochází z různých sociálních podmínek. Postupem času se osamostatnil jako plnohodnotný systém se specifickými metodami, postupy a principy a je vhodný pro všechny věkové kategorie.
Jak tuto pedagogiku vnímám já a proč ji zařazuji do práce s dětmi?
- Je jednoduchá a uklidňující (pracuje s přírodními materiály, nezahlcuje, nabízí, nevnucuje )
- Podtrhuje jedinečnost každého dítěte (sytí každé dítě pozorností, laskavým přijetím, dává mu vyniknout, vyjádřit se)
- Učí děti být společně, ve vztahu, ve společenství (společně dokážeme víc, pojď, pomůžu ti )
Když plánuji výuku, chci, aby si dítě prožilo následující:
Já jsem tady (Mám nějaké pocity, potřeby, něco jsem prožil a jsem teď tady a nikde jinde!)
Ty jsi tady (Z každé strany stojí jeden člověk, který má také své potřeby, pocity a něco si prožil ale teď drží za ruku mě a nikoho jiného!)
My jsme tady (A co můžeme udělat společně, to nebude dělat samostatně!)
Nejvíce používám při katechezích, představení osobností, vyprávění příběhů, vždy když chci, aby dítě projektovalo svoje pocity, svůj vztah k někomu, tvůj pohled na věc...
Jsem zatím na počátku poznání této krásné pedagogiky, ale vidím v ní hodně krásného...
Dovolte mi, zakončit toto pedagogické okénko slovy písně: "Já svoje místo mám, na naší krásné Zemi. Já svoje místo mám a na něm dobře je mi."
Zařazeno v kategoriích:
