Hudební seminaristé a jejich přátelé opět vyrazili na koncert do Rudolfina.
Hned na začátku jsme se očima vydali na promenádu po rudolfinské Dvořákově síni: všimli jsme si včelích erbů, s úctou jsme hleděli na antický varhanní portál a představovali jsme si, že jsme prvorepublikoví poslanci, již zasedají pod dohledem Masarykovy sochy, aby sledovali slavnostní slib staronového prezidenta Československé republiky.
A pak už jsme se intenzivně ponořili do Obrázků z výstavy Modesta Petroviče Musorgského. Porovnávali jsme původní klavírní verzi s vynikající Ravelovou orchestrací. Dokonce u Baby Jagy jsme obě zpracování svým hlasováním nechali střídat po několika taktech. Velká brána kyjevská nás definitivně přesvědčila o tom, že když zadují žestě, může klavírista jen bezmocně krčit rameny.
Odpoledne jsme navštívili Muzeum Antonína Dvořáka. Vyslechli jsme si mistrův životopis, prohlédli si některé jeho osobní předměty - třeba talár z cambridgeské univerzity nebo kovové vavříny, které si Dvořák jistě ke své velké radosti odvážel téměř z každého koncertního setkání se svými krajany. Výklad místní kurátorky byl nečekaně zábavný...
Zařazeno v kategoriích:
