Přátelé,
včera ráno po statečném boji zemřel pan František Herman. Muž velkého srdce, laskavý, obětavý, vždy veselé mysli. Skvělý kolega, kamarád, milovaný manžel a otec velké rodiny, poctivý křesťan. Nikdo nespočítá, kolika lidem uchystal skvělou oslavu, rodinnou svatbu či jen setkání nás – učitelů. Šťastné chvíle, které si budeme pamatovat celý život. Byl tím, kdo sloužil. Nezištně, kdykoli a jaksi samozřejmě. Samozřejmé to však nebylo. Říká se, že nikdo není nenahraditelný. Ale ono se to jenom tak říká. Ve Františkově případě to neplatí. Byl a je totiž nenahraditelný.
Další slova rdousí tento smutný a hloupý čas bezčasí. V této těžké chvíli, řečeno s básníkem, je slov míň než stébel, jež utrousí žebřiňák. A marné všecky řeči, když jde nebem mrak.
Naše modlitby směřují, Františku, k Tobě i ke Tvým blízkým.
R.I.P.
Za Biskupské gymnázium i za školku, kterou jsi měl tak rád
Karel Mikula
ředitel
V knize Moudrosti lze nalézt text: "Vždyť Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí, ale všechno stvořil, aby to bylo." (Mdr 1,13.14). To je možná důvod, proč každé úmrtí je zraňující a vyvolává otázku: proč? Tím spíše, když odejde někdo, kdo nám byl blízký, s kým jsme se denně potkávali. Pan František Herman byl ale naprosto výjimečnou osobností. Těžko bych ve svých vzpomínkách hledal člověka, který by s takovým nadhledem dokázal řešit všechny požadavky, které na něho v jeho životě - nejen profesním - byly kladeny. Jako bych stále slyšel jeho: "Ne, to není žádný problém...", kdykoli byl o něco požádán. Konstruktivní, profesionální, a přitom stále veselý. Pan František Herman byl jedinečnou osobností, která na Bigy měla své místo a utvářela, v tom nejlepším slova smyslu, atmosféru této školy. Bude tu hodně chybět. Ale nechci toto zamyšlení končit jako ten, kdo nemá naději. Pokračování veršů uvedených na začátku dává jistotu, která je nesmírně povzbuzující: "Spravedlnost smrti nepodléhá." (Mdr 1,15), a naprosto nepochybuji, že se na našem drahém Františkovi bezezbytku naplní.
Jiří Janalík
školní kaplan Bigy
