[Borovets (1300 m) /lanovka/ Yastrebets (2369 m) – Musala (2925 m) – Vapa (2528 m) – Ribni Ezera (2230 m) – Smradlivo ezero (2300 m) – Rilsky Manastir (1143 m) – Kobilino branishte (2145 m) – Rymsky brum (2450 m) – Chyža Malyovitsa (1960 m) – Damga (2669 m) – Chyža Rilsky Ezera (2150 m) – Chyža Pionerska (1520 m) – Sapareva Banya (750 m)]

Letošní expedice, tradičně vedená panem profesorem Michalem Kubíčkem, měla mnoho nej. Jelo nás celkem devatenáct, což je nejvyšší počet účastníků, který se kdy expedice zúčastnil. Musala (2925m), nejvyšší bod Bulharska a Balkánu, je zároveň i nejvýše položeným místem, které jsme během čtyřleté historie výprav zdolali. Mimo lezení po kopcích, jsme během slunečného zářijového týdne v Bulharsku stihli navštívit významnou kulturní památku, vykoupat se v horských plesech a okusit atmosféru večerní Sofie.
V sobotu 11. září ve čtyři hodiny ráno středoevropského času jsme dorazili do bulharské metropole. Posunuli jsme si ručičku na hodinkách o 60 minut dopředu, abychom ladili s místním časem. Městskou hromadnou dopravou jsme se přesunuli na jiné autobusové nádraží, odkud jsme odjeli směr Borovets. Kolem 11. hodiny jsme již vystupovali z lanovky pod vrcholem Yastrebets, kde nás vítala modrá obloha. Všude pod námi byly mraky. Překvapilo nás, že místní lyžařské středisko je svojí náročností i kvalitou služeb srovnatelné s alpskými centry. Plni sil jsme se vydali vstříc nejvyššímu kopci naší cesty, který se tyčil přímo před námi. Na Musalu jsme vylezli kolem páté hodiny. Vrchol zdobí meteorologická stanice, jež je zdrojem internetové předpovědi počasí, která nám byla pečlivě hlášena z Brna. Mimo to je na vrcholu i malý kamenný pylon s bulharskými vlaječkami. Nechybělo foto, vrcholová prémie, ani státní hymna. Po asi půl hodině strávené na vrcholu jsme se vydali hledat místo, kde by se daly postavit stany. Druhý den našeho putování jsme často šli zahaleni hustou mlhou. Možná to byla výhoda, některá stoupání nebyla vidět. Zato další den se celá Rila poprvé ukázala v celé své kráse. Bylo to příjemné probuzení do slunečného rána. Po zdokumentování okolí fotoaparáty, snídani a ranní hygieně jsme vyšli směrem k chatě u Ribniho jezera. Byl krásný den, a tak mnozí neváhali a vykoupali se v průzračně čistém plese. Ti, kteří to prováhali u Ribniho jezera, to mohli napravit u Smradlivého jezera, které je největším přírodním horským jezerem v Bulharsku. Předpověď byla velice příznivá, tak jsme nemuseli spěchat. Sešli jsme dolinou kolem Rilské řeky až do kempu u Rilského kláštera. V úterý dopoledne jsme se šli podívat do Rilského manastiru, který je největším klášterním komplexem na Balkáně. Je jedním z hlavních center náboženského života v Bulharsku, kde se soustředilo mnoho národních buditelů proti dlouholeté turecké nadvládě. Odpoledne jsme si dali zabrat a vystoupali jsme 1000 výškových metrů kolem vyschlého Suhotova jezera až do rozlehlého sedla nazvaného Kobilino branishte, kde jsme stanovali. Na pláních kolem se proháněli pro Rilu typičtí horští koně se zvonem na krku, které svým zvoněním připomíná alpské krávy. Následující den jsme procházeli nejkrásnější částí Rily – takto to alespoň říká průvodce. Cestou kolem ostrých štítů jsme stihli vylézt 300 metrů nahoru, slézt 500 metrů dolu a znova vylézt 700 metrů nahoru. Po závěrečném výstupu dne se nám otevřel překrásný pohled na celou Rilu a směrem na jihozápad se tyčil druhý významný bulharský masiv Pirin. Čtvrtek se již nesl ve znamení pozvolného přibližování se civilizaci. Dostali jsme se do míst, která jsou oblíbenou destinací i pro jednodenní výlety. Z nádherné oblasti Sedmi jezer jsme začali klesat pryč z vysokých hor. Posíleni dobrým občerstvením u chaty Rilski ezera jsme sešli významný kus dlouhého sestupu. Poslední noc v horách jsme stanovali na konci jedné sjezdovky mezi hlubokými lesy. Sestup do Saparevy Bani jsme stihli během pátečního dopoledne. Odsud jsme se přepravili autobusem zpět do Sofie. Ubytovali jsme se v hostelu přímo v centru města. Po sprše a krátkém odpočinku jsme si prošli pamětihodnosti bulharské metropole. Ve městě probíhaly různé kulturní akce, pouliční vystoupení umělců, ohňové show, výstavy fotek a jiné. Celé město žilo oslavami města, které se údajně konají každý rok. Byl to hezký, i když nečekaný zážitek. Do Brna jsme dorazili po 18hodinové cestě v neděli brzo ráno.

Milan Gašo (4.A)