11.6.2012 vyrazila naše třída (Tercie A) do Fryštáku. Někdo se těšil víc a někdo míň, ale každý z nás byl alespoň trochu zvědavý.
Když jsme dorazili na místo, poznali jsme se s našimi instruktory Radkou a Tiditem. Ti nás dovedli ke středisku DIS, kde nás čekal první záludný úkol. Tidit nás seznámil s mottem Orientačních dnů ,,děláme obvyklé věci neobvyklým způsobem“ a mohli jsme začít. K balkonku vzdálenému X (pozn. autora:nejsem schopna odhadnout vzdálenost) metrů od země byl připevněn žebřík a přichystán pro nás horolezce, abychom jej pokořili. Nakonec jsme i přes obavy všichni výšku zdolali.
Později nám v DISu přichystali různé poznávací hry. Byli jsme seznámeni s harmonogramem dne a také s interiérem. Náš menší zájezd byl orientován na dvě témata.
Partnerství, vztahy, muž vs. žena bylo to první. Seděli jsme (nebo leželi) v příjemném prostředí. Povídali si, hráli zajímavé hry a kreslili. Tidit s Radkou nás pomalu naváděli k tomu, abychom přemýšleli o tomto námětu, zkoumali ho z různých perspektiv a uvědomili si, jak to cítíme my sami.
Večer jsme prožili zábavnou soutěž v Casinu Toncka Kuřince. Vyzkoušeli jsme si roli nabubřelých papalášů. Museli jsme promýšlet sázky a nakonec rozhodovat, co (a jestli vůbec) koupit za získané peníze (ve měně dolarů).
Večer jsme zakončili závěrečnou seancí. Uklidněním, při kterém každý řekl, co se mu líbilo a co ne, nebo také mohl někomu poděkovat. Po seanci byla ještě možnost zajít na tzv. večerní impuls. Ten se odehrával na místě ztišení, což byla část kapličky, ve které mimo jiné probíhala každé ráno mše. Na tomto místě byly různé předměty na zamyšlení. Dalo se zde také pouze relaxovat a nebo vyzkoušet zajímavou akustiku místa. Potom už se každý odebral do svého pokoje a šel spát.
Druhého dne ráno jsme se všichni sešli na snídani, kde jsme dostali pokyny k pozdějšímu srazu. Každý jsme se oblékli do zašpinitelného oblečení a odvážně vyrazili vstříc dobrodružství.
Před budovou nás rozdělili do skupinek. Každá skupina dostala kartičku, na které bylo napsáno buďto Toncek nebo Vávrda. A pak jsme konečně vyrazili na louku.
Tam se k nám přiřítil Vávrda na kole a Toncek Kuřinec tlačící obrovskou pneumatiku (nejspíše od traktoru). Později jsme zjistili, že Vávrdovo kolo je zbaveno řetězu a také příběh dvou rozhádaných bratrů, co závodí proti sobě. Skupinky, co měli na papírku Vávrdovo jméno, závodili za jeho tým na kole bez řetězu, jeden z nich musel balancovat na sedátku a zbytek jej tlačil. Ti, co bojovali za Tonckův tým, si museli pneumatiku prvně sami najít a po cestě se jí nesměli pustit, nejméňe 3 členové se jí museli držet.
Zatím se nám to zdálo lehké, dokud jsme se podrobně neseznámili s trasou. První úsek vedl přes louku, ale potom se cesta stočila do lesa. Prodírali jsme se doslova džunglí. Poté následoval potok. A my pochopili, proč v seznamu co s sebou stálo náhradní obuv. Běželi jsme chvíli do kopečka, chvíli opačně, ale nevěděli jsme, že to nejhorší nás ještě čeká. Poslední (a každému se zdál určitě nejdelší) úsek byl celý potokem, nohy se nám topily v bahně, kola (ať už jakkákoliv) málem zabředla v tomto malém močále. V bahnité vodě byli ještě různé překážky, přes které jsme museli dopravní prostředky přenášet. Avšak na konci této trasy nás čekalo velké překvapení.
Celí uřícení jsme vyběhli na výběžek v jezeře. Do toho jsme téměř všichni dobrovolně skočili a zbytek byl nemilosrdně do vod svržen. Věděli jsme, že vyhrál Vávrdův tým na plné čáře a čekali jsme na vyhlášení. Vávrda a Toncek si nakonec uvědomili, že je zbytečné závodit a že se jako bratři opět udobří. Takže jsme se vítězi stali všichni. Někteří si ještě jezero přeplavali a pak jsme spěchali zpátky na oběd.
Po obědě jsme se sešli v klubovně a přišla řada na téma druhé. Sebepoznání. Probírali jsme se různými předměty a říkali, co nám ohledně tohoto tématu asociují. Pak jsme se přemístili do ateliéru a kreslili obrázky o naší životní cestě, minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Tady jsme se mohli kreativně vyřádit a koho to přestalo úplně bavit mohl jít na jiné aktivity v budově. Bylo tady slaňování, kinect (hra při které je snímán pohyb vašeho těla), tanec s podložkou a další možné věci v ateliéru. Následovala večeře a po ní další program.
Byli jsme svoláni policejním strážníkem, ten nám vysvětlil, že v třetím ročníku policejního gymnázia se už probírají velice zapeklité případy a my byli pověřeni nějaký takový vymyslet. Skoro na dvě hodiny jsme se stali Sherlockem Holmesem. Poté následovala opět seance a po ní večerní impuls, na kterém jsme si pustili krátký klip o lásce.
Třetí den už byl velice krátký a pro některé smutný, protože jsme museli odjet. I přes to všechno byl zábavný. Dostali jsme na vybranou, co můžeme dělat. Mohli jsme vytvořit plakátek, nebo složit písničku, sehrát scénku, napsat básničku, sepsat reportáž, namalovat si svou třídní svíčku a nebo vybrat fotky k závěrečné prezentaci. Každý se úkolu chopil po svém a tak jsme se za hodinku a půl sešli a ukázali si výtvory. Pak jsme se naobědvali a museli vyrazit. Myslím, že každý z nás si z Fryštáku dovezl nějaký krásný zážitek. Jediné, co je škoda, je to, že s námi ve Fryštáku nebyli všichni.
Tereza Urbánková, tercie A.
Zařazeno v kategoriích:
