Smělý plán sepsat vzpomínku absolventa na český jazyk a literaturu a jeho výuku na Biskupském gymnáziu vzal záhy za své. Několik událostí, ke kterým se v myšlenkách občas vracíme, pravda existuje – většina z nich však bude zřejmě nezajímavých a nudných. A nad těmi úsměvnějšími se pobaví pouze ti, kteří je spoluprožívali.
S českým jazykem se setkáváme všichni každodenně, o tom netřeba vůbec mluvit. Nejinak je to s literaturou, s níž – i když se to může zdát zvláštní – je každý z nás den co den v kontaktu. A to nemusíme vzít knihu do ruky, co je rok dlouhý, a přečíst ani řádek. Nevěříte?
Stačí projít Brnem a můžeme začít třeba cestou do kopce k BiGy. Snadno se totiž může stát, že z nenápadného domu stojícího jen několik set metrů od školy na Barvičově zazní velice tiché Ave a proti nám půjde Milan Uhde. Na Kotlářské na nás možná padne melancholie a smuténka, když potkáme Skácela – tedy jeho pamětní desku před domem číslo 35a. Skácelovi nelze uniknout ani při nákupních toulkách centrem Brna – jeho verše znovu a znovu bude připomínat kašna na náměstí Svobody. Ještě než nad touto kašnou vyřknete své ortely, případně milosti, podívejte se dovnitř, jestli tam neplavou veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt Skácelova velkého přítele Oldřicha Mikuláška. Pokud před Janem Skácelem chcete uniknout, hlavně nesmíme pít potmě víno, jinak budeme nečekaně v hodině mezi psem a vlkem lapeni v pasti názvu jedné z jeho básnických sbírek! Rup, a znovu láska a už s tím nic nenaděláme. Schovávat se před českou literaturou rozhodně nejde na brněnské filozofické fakultě – název ulice, kde je její hlavní vchod, odkazuje k velikánovi literární historie, jehož Přehledné dějiny literatury české neradno učiti se zpaměti, poněvadž v knihovně přece jen zabírají více místa než jiné knihy.
Utéct z Brna před literaturou pryč také není řešení. Jen pár kilometrů směrem na jih by se v příjemné těšanské cukrárně mohlo stát, že se bude podávat kafe od žida jako nebezpečná připomínka bratrů Mrštíků. A do Prahy? No tak tam vůbec... V každém zámku nějaký proces a nakonec zjistíte, že tudy vlastně chodil Kafka. Na Hrad si romantickou procházku Nerudovkou také nemůžeme udělat, a i kdyby se ulice jmenovala jinak, stejně bychom museli projít kolem domu U Dvou slunců a kdo ví, jestli bychom tu navíc nepotkali tu, která přivedla žebráka na mizinu. Na Vyšehrad zapomeňme úplně – z hřbitovního kvítí a přehršle literátů tam pochovaných by nám nemuselo být vůbec dobře, a kdo ví, jestli bychom se vůbec dožili dalšího máje.
Dokonce i prima sezóna, chci říci prima dovolená, v Náchodě se neobejde bez Škvoreckého. A pokud jste zbabělci, měli byste si dát pozor i na to, jestli vám nějaký Hostovský nepošle do cesty žháře. Vyšetřování tohoto případu by také mohlo znamenat konec poručíka Borůvky. Do Hronova? Raději proti všem doporučením nejezdit, tam je temno a uprostřed bratrstva na skalách čeká Jirásek. Nicméně pokud byste se vydali tímto směrem od Brna, zkuste to vzít přes Rychnov nad Kněžnou. Pojedete-li vlakem, můžete zkusit žádat nějakou slevu, bude-li vás pět. Ve stínu zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou hledí učitel Březina do tajemných dálek a lze jen doufat, že ráno nezačne svítat na západě. Po tom všem už ani na prosluněné letní zahrádce nechutná krásně orosené pivo značky Strakonický dudák, snad i kvůli tomu, že nedaleko na vlnách TSF slavík zpívá špatně.
Utíkat češtině? Je vidět, že to nemá smysl… I když nám nic neříká, mnohdy nás nebaví učit se ji a bráníme se mít k ní vztah, může nám být alespoň připomínkou, která je někdy přivanuta třeba stříbrným větrem... Tak jako vzpomínka na studia na BiGy.
Markéta Koutná, Robert Ströbinger
(absolventi oktávy C z roku 2005)
Zařazeno v kategoriích:
