Letos naše zimní výprava vyrazila na sněžnice do Nízkých Tater. Nadšená skupina horalů (složená z absolventek, absolventů, profesorek, profesorů,… zkrátka přátel) pod vedením horského vůdce Michala Kubíčka se nebála vyrazit do zasněžených kopců našich bratia. Zdolali jsme šestý nejvyšší vrchol celého pohoří Chabenec (1 955 m).
A pokud chcete slyšet nejsilnější zážitek téměř každého účastníka v jedné větě, čtěte dál.
Velitel Kubíček naplánoval výlet do Tater.
Vítek zaspal.
Naprosto znaven pociťuji radost ze života.
Přehlušujeme místní endemity a jejich disko-vkus lidovkami a hitem Jožo Ráže.
Rudolf klouže po ledu.
Candát mi snědl perkelt.
Štěstí je skutečné, jen je-li sdílené. Zůstaňte spolu a navažte na to, co jste na Bigy započali. Jako my. Liebe Grüße aus Magurka.
Kdy mě ten silný vítr odnese?
Halušky s koprem jsou největší pochutinou. Již nikdy více.
V příkrém svahu na zledovatělém sněhu si společně s námi vykračuje takový malý a nohatý hmyzák.
Vsprážaný bravčový riezeň je to nejlepší jídlo na světě!
Prznění Slovenské hymny je odměněno frenetickým potleskem.
Takhle parádně jsem si neulevil ani nepamatuju!
Bolí mě v krku! Hrozně! Asi brzo umřu. Zítra fakt nikam nejdu.
Kubíček je naše máma, Kubíčková je náš táta.
Tato tradiční horská akce, při níž se sejdou nynější a bývalí BIGYSTÉ, aby si společně užili sněhu a sněžnic, je nádherným odpočinutím od každodenních povinností a darem Božím.
Zařazeno v kategoriích:
