[Ramzová (759m) – Keprník (1423m) – Červenohorské sedlo (1013m) – Praděd (1491m) – Karlova Studánka (800m)] (14.2. a 15.2.2009)
Na 2. únorový víkend naplánoval pan profesor Michal Kubíček přechod na sněžnicích přes nejvyšší pohoří Moravy. Tohoto výletu za zimními krásami Jeseníků se zúčastnili mimo sedmi studentů všech ročníků vyššího gymnázia i páni profesoři Kubíček (Pavel) a Snopek, paní profesoka Krumpholcová a samozřejmě „šéf“ – pan profesor Kubíček (Michal). Náš program začal v sobotu v brzkých ranních hodinách na brněnském hlavním nádraží, odkud jsme se vydali „lyžařským“ rychlíkem Brno-Jeseník. Kolem půl deváté jsme již vystupovali na Ramzové v těsné blízkosti známých lyžarských sjezdovek. Po krátké instrukci, jak si nazout sněžnice, jsme se vydali vstříc mraky zahaleným vrcholkům Jeseníků.
Po překonání 600 výškových metrů jsme se asi po třech hodinách dostali k chatě Šerák, která byla zahalena hustou mlhou. Tam jsme se ve společnosti mnoha běžkařů zahřáli teplou polévkou. Lehce po dvanácté jsme se vydali dále po hřebeni červenou turistickou trasou směrem na nedaleký Keprník a Červenohorské sedlo. Těchto 10 kilometrů jsme se v některých místech brodili až 50centimetrovou vrstvou čerstvě napadaného prašanu. Po náročné, ale zábavné cestě jsme v pozdním odpoledni dorazili do lyžařského areálu na Červenohorském sedle. Jedenáct z nás se šlo zahřát a odpočinout si do jedné z místních restaurací.
Dvanáctý člen výpravy, pan profesor Michal Kubiček, byl tak hodný a šel zatopit do chatičky, která se stala naším přístřeškem pro následující noc. Po třech hodinách strávených v restauraci se i nám dostalo té cti poznat naše ubytování. A to vskutku nemělo chybu. Chatička měla sice velikost větší autobusové zastávky, ale na milou a příjemnou atmosféru toho večera budeme vzpomínat asi ještě hodně dlouho.
Ráno, když se na oblohu prodralo slunce, které nám v něděli občas prosvítalo, jsme se rychle zbalili, nasadili sněžnice a pokračovali v naší cestě. Přes noc napadlo dalších asi 25 cm sněhu, ale i přesto jsme během 4 hodin zvládli urazit 8kilometrový úsek na Švýcárnu. Po občerstvení ve zdejší restauraci jsme se vydali po běžkařské trati k rozcestí pod Pradědem. Odtud je to na vrchol nejvyšší hory Moravy jenom „skok“. K vysílači, jenž se stal symbolem této hory, jsme vystoupali za silného větru a neustále měnící se oblačnosti. Na vrcholu přišla i nějaká ta vysokohorská prémie a pak následoval sestup dolů. V Kurzovní chatě pod Pradědem byl krátká přestávka a po ní jsme se rychlým tempem přemístili na Ovčárnu a odsud autobusem do Karlovy studánky. Z tohoto malebného lázeňského města jsme v 16 hodin a 41 minut odjížděli lehce fyzicky unavení, ale psychicky dokonale odpočatí.
Atmosféra prožitého víkendu byla úžasná, užili jsme si i nějaké pohledy do na hory i do okolí (především druhý den) a zasněžená vysokohorská příroda v nás určitě zanechala pozitivní stopu.
Milan Gašo
Zařazeno v kategoriích:
