Biskupské gymnázium Brno a mateřská škola

Zápis ze schůze výboru občanského sdružení Společnost přátel Biskupského gymnázia v Brně konané dne 30. 3. 2011

Přítomni: Mgr. Monika Doležalová, Ing. Petr Horák, P. Mgr. Ing. Pavel Konzbul, Ing. Jana Lédlová,
Mgr. Karel Mikula, Mgr. Vojtěch Trmač, Jana Vrbacká, RNDr. Miloš Winkler,
Jana Kozlíčková

Zápis z valné hromady občanského sdružení Společnost přátel Biskupského gymnázia v Brně konané dne 23. 2. 2011

Program:

1.Zahájení – prezence
2.Zpráva o činnosti sdružení v r. 2010, zpráva o hospodaření v r. 2010, zpráva revizní komise
3.Projednání plánu činnosti a návrhu rozpočtu na r. 2011
4.Diskuse
5.Schválení zprávy o činnosti za r. 2010, zprávy o hospodaření za r. 2010 a návrhu rozpočtu na r. 2011
6.Volba členů výboru a revizní komise

Pokud hledáte vhodné místo v přírodě pro dovolenou s dětmi, pak nemusíte jezdit daleko. Opravená budova fary v Opatově u Třebíče poskytne levné ubytování se vším potřebným vybavením. Dny plné pohody za každého počasí, ticha tolik nezvyklého po příjezdu z města a dobrodružných her v okolní zeleni lesů, kopcovitých strání a turistických stezek láká jak děti, tak dospělé v kteroukoli roční dobu. Následující ohlasy studentů sekundy A po zkušenostech se dvěma týdenními pobyty jsou dostatečně výmluvné.
Myslím, že opatovská fara je dobře umístěná – blízko lesa, louky, rybníku, pole, kostela a obchodu. Za farou je taky ohniště pro možnost táboráků. Samotný interiér starobylé fary vypadá dobře a útulně. Je tu společenská místnost, takže program může být za každého počasí.

     Budova fary v Opatově se stala součástí historie nejedné třídy Biskupského gymnázia, hlavně těch studentů, kteří navštěvovali naši školu v devadesátých letech. „O víkendu pojedeme do Opatova!“ To je věta, kterou od svého třídního nebo od otce spirituála mnozí velmi rádi slyšeli.
     Tato úvodní slova určitě platila (a platí) i o třídě, která se rozloučila s Bigy v roce 2001 jako oktáva B. Pravidelné cesty do Opatova byly nedílnou součástí jejího života už od sekundy. Tehdy se třída s farou seznámila v rámci školního výletu a bylo jasné, že se sem rádi budeme vracet. A skutečně tomu tak bylo – a vydrželo to až do oktávy. Poslední návštěva se konala tři měsíce před maturitou.
     Uplynulo deset let. Třída už se rozešla doslova do celého světa, ale její členové nezapomněli. Nezapomněli na přátelství, která za těch osm let vznikla, nezapomněli na Barvičovu 85 a nezapomněli ani na Opatov. „Co podnikneme k desátému výročí maturity?“ ozvalo se na pravidelné předvánoční „slezině“. „Pojedeme do Opatova!“ zazněla zase po letech věta, kterou čtenář této stránky už zná z úvodního odstavce.
     A tak se taky stalo. Vše se domluvilo, připravilo, a první dubnový víkend roku 2011 patřil po deseti letech a šesti týdnech zase naší třídě. Celý víkend, prožitý ve stylu retro, byl skvělý a opravdu bylo na co vzpomínat. Dataprojektor s fotkami pracoval naplno, kolovaly i klasické fotografie, vynořovaly se další a další vzpomínky. Sjížděli jsme se postupně, jak to komu nejrůznější povinnosti dovolily, až nás byla v sobotu odpoledne plná fara – úctyhodný počet 28 absolventů i s třídním. A to není konečný počet, neboť už je na světě další generace, která své rodiče-absolventy do Opatova „doprovodila“.
     Loučili jsme se jen neradi, ale určitě ne navždy. Tak čau – a zase někdy v Opatově …..

Poprvé jsem ji navštívila jako studentka Bigy na třídním výletě a během dalších let jako účastnice každoročních letních a jarních táborů. Moje role na těchto akcí se samozřejmě v průběhu let měnila. Začínala jsem jako dítě, ale posléze jsem se stala pomocnou vedoucí.
Také jsem na faru jezdila mnoho let jako vedoucí na seznamovací kurzy pro primány a na jejich školy v přírodě. I během svého studia na vysoké škole jsem na opatovské faře strávila spoustu času jak na akcích se svými kamarády, tak i na brigádách, které přispěli ke zlepšení fary.
Naposledy jsem na faře byla letos na jaře jako třídní učitelka šesťáků, pro něž jsem se zde rozhodla uspořádat školu v přírodě. Strávila jsem tu se svojí třídou nezapomenutelné chvíle, na něž všichni vzpomínáme. Jsem ráda, že jsem se rozhodla uspořádat školu v přírodě v Opatově, neboť dětem se tam velmi líbilo a rády by tam příští rok jeli znovu.

„Hurá, sobota, jede se do Opatova,“ znělo o prázdninách na vlakovém nádraží. Početná skupina dětí se loučí s rodiči – někteří s radostí, někteří se slzami v očích – a míří směr Opatov. Než jsme se nadáli, byli jsme v zápalu boje hry „O Jamesovi Cookovi“, která nás provázela celým týdnem. Stavba lodí, zakládání a udržování ohně a spousta dalších her nás zkoušely stejně, jako byla zkoušena posádka samotného Jamese Cooka. Přestože počasí o prázdninách bylo nic moc, pouze jeden den nám zabránilo jít ven. Všechny hry, ať na faře, či venku, byly bezva. Všechna družstva, která cíle dosáhla, ale i ta, která zůstala na širém moři, odměna neminula. Je tu opět sobota, uklízíme a odjíždíme. Na nádraží se vítáme s rodiči, tentokrát všichni s úsměvem. „Bylo to super, příště ahoj.“ Všichni se loučíme a těšíme se na další tábor.