Od 3. 9. do 13. 9. 2025 jsme na studijně-poznávacím zájezdu do Irska projeli Smaragdový ostrov od východu přes jih na západ a zpět. Přečtěte si, co jsme viděli a zažili v obsažném a poutavém článku, který pro Vás napsal účastník zájezdu, student Petr Kopuletý z 3. B.
Naše putování započalo 3. 9. Před oficiálním časem odjezdu se vyřizovaly veškeré nutné úkony, včetně naložení zavazadel a docházky, v 15:00 se autobus dal do pohybu. Mávání příbuzných a přátel jsme bohužel nemohli opětovat, protože zatmavovací okenní fólie tomu bránily, a tudíž se pohledy rodičů setkaly spíše s neurčitými obrysy postav. Není pokaždé posvícení, takže se vyrazilo bez důkladnějšího loučení.
Transport přes Německo a Francii se dá shrnout jedním slovem: vyčerpávající. Přesněji jak pro koho. Někteří usnuli snadno, jiní zápasili, aby si zdřímli minimálně na chvíli. Někdo válku proti nepříliš pohodlnému loži vyhrál, pár z nás bdělo až do pozdních ranních hodin. Evidentně však všichni pojízdnou noclehárnu přežili, mimo jiné díky mistrovské práci obou pánů řidičů, kteří silnice brázdili nebývale ladně.
První velká zastávka proběhla v Bayeux. Monumentem malebného normandského města můžeme označit katedrálu Notre-Dame. Zdejší inventář přináší první dochovanou písemnou zmínku o slavné tapisérii, bohužel se nám nepoštěstilo význačné umělecké dílo vidět kvůli jeho opravě. Doufejme, že příště.
Prohlídka Bayeux též zahrnovala možnost procházky ulicemi, kde jsme poměrně často potkávali připomínky jisté historické události. 6. června 1944 zahájily spojenecké síly vyloděním na pobřeží Francie operaci pojmenovanou krycím názvem Overlord. A právě nedaleko Bayeux se rozkládá Omaha, jedna ze dvou pláží, jež náležela americké armádě. Při zpáteční cestě se uskutečnila neplánovaná návštěva Omahy iniciovaná mým spolužákem, nadšencem do vojenské techniky.
Z Bayeux směřujeme přímo do přístavu. Ačkoliv jsem po moři plul, tak ne trajektem, stejnou premiéru zažívalo vícero účastníků. Administrativu pracovníci vyřešili vcelku rychle, za chvíli nastupujeme na plavidlo společnosti Irish Ferries. Kolosální loď nabízela vedle obrovského výběru zboží a podniků i obrovské ceny, což část výletníků neznepokojovalo, poněvadž své peníze ochotně házeli hladovým arkádovým automatům.
Kavárenští povaleči využili finanční prostředky raději jinak. Zprostředkovali si zážitek – šálek teplého nápoje a pohled do hlubokých vod, buď z pohodlí sedačky, nebo venku u komína, tam ovšem hrozilo riziko odfouknutí hrnku a kdo ví, možná jich samých.
Spánek mi konečně vyšel, vlny kolébaly. Chůze po palubě obdobně lehce nešla. Mořská nemoc přišla, leč se nezdržela dlouho, Kinedryl nezvanou návštěvu odehnal.
Výprava studentů se dočkala, na obzoru Dublin. Nezastavovali jsme, ihned se pokračovalo k první lokalitě. Rock of Cashel – hradní komplex, tradiční sídlo králů Munsteru. Jeho nejstarší stavba, kruhová věž, měří 28 metrů. Přilehlý hřbitov posetý kříži, mezi nimiž se objevovaly rovněž takzvané keltské kříže, působil tajuplně. Zmiňovaný keltský kříž jsem poté vídal prakticky všude. Krásně reflektuje irskou historii, spojení keltské tradice, tedy koloběhu života, a křesťanství.
Večer jsme se ubytovali v Killarney a ráno odsud startovali okruh Ring of Kerry. Za zmínku stojí třeba Kerry Bog Village, skanzen ukazující život prostých lidí konce 19. století, Kerry Cliffs, Killorglin a Puck Fair – dle obyčeje obyvatelé na slavnost přivedou divokého kozla z hor a korunuje se králem, Waterville – vesnička proslavená především vilou Charlieho Chaplina, či Torc Waterfall. Zkrátka nabitý program.
Následující den jsme opustili Killarney. Bunratty Castle zaujal příjemným průvodcem oděným v dobovém oblečení a Folk park zase úžasnou rekonstrukcí typického irského venkova. Mně se se spolužáky poštěstilo zastihnout milého pána. Zazpíval za doprovodu bodhránu (irský buben) lidovou píseň. Údajně vypráví příběh dívky a matky. Ta nevyslyší prosbu dcery jít na trh z důvodu, že nedosahuje potřebného věku. Praskání ohně a štiplavá vůně rašeliny vytvořily hudebníkovi hezkou kulisu a nám silný zážitek.
Cliffs of Moher poskytly panoramatické výhledy, počasí se povedlo, expozice a restaurace ve skále připomínaly hobití domeček. Další pozoruhodnosti na řadě (Poulnabrone Dolmen) dokreslovalo atmosféru pusté okolí, osamělé kamenné bloky obklopovalo ztěžklé tajemné ovzduší.
Pak nás přivítalo Galway a druhý hostel (veřejné mínění – podstatně lepší než předchozí hostel). Kdybych mohl doporučit, co navštívit, určitě tamní katedrálu. Úchvatný moderní prostor, nezanechává dojem kýče, vnitřní zdobení se mi jevilo čisté a uhlazené. Bonus navíc – záchod.
Galway se stalo výchozím bodem pro další dobrodružství: Clonmacnoise. Zřícenina kláštera založeného svatým Ciaránem znovu připomněla irské symboly (včetně keltského kříže), přidružená výstava a projekce krátkého filmu přibližovaly postupný vývoj místa.
No a nyní konečně Baile Átha Cliath, chcete-li Dublin. Molly Malone, Velikonoční povstání, Guinness… Všechny uvedené věci k Dublinu patří jako syrečky k Olomouci. Každopádně již obligátně se nezůstalo pouze tu (koho by vůbec napadlo setrvat na jednom stanovišti).
Nutno podotknout: Během přesunů paní profesorky a pan profesor pečlivě sdělovali doplňující informace. Literatura, muzika, pověry, legendy, jídlo, sport… na co si lze vzpomenout, to pravděpodobně výkladu neuniklo. Já prakticky pokaždé se zaujetím poslouchal, komentáře mi pomohly lépe se zorientovat. Ani tentokrát se vyprávění nevynechalo, vnímaví jedinci dostali tip: nejkrásnější zahrada Powerscourtu je bezpochyby japonská. A opravdu. Celý areál se mi líbil, přesto mě japonská zahrada okouzlila nejvíc, hlavně vodní prvky.
Abychom dosáhli dostatečné dávky sakrálních památek, vydali jsme se do kláštera Glendalough. Sv. Kevin poustevničil nad prudkým srázem a později sešel, aby údolí dodal novou tvář. Což se mu podařilo – chrám Boží proměnil krajinný ráz výrazně. Z opačné strany spektra Glendalough vystřídal normanský hrad Trim, zcela pohanský kopec Tara – pohřebiště High Kings of Ireland a oblast Brú na Boinne – fascinující svými megalitickými hrobkami a uměním.
Poslední den se skutečně věnoval Dublinu. GPO Muzeum (The General Post Office) interaktivně pojalo průběh bojů za nezávislost. Dokonce jsem zaregistroval plakát, jehož obsah ocituji: „The Czecho-Slovaks have demanded and have secured independence. Cannot you be as true to Ireland as the Czecho-Slovaks are to Czecho-Slovakia? You can ask for independence by voting for Sinn Fein.” *Sinn Fein – politická strana založená Arthurem Griffithem, sehrávala později roli v protestech za nezávislost.
Závěr zájezdu zajistila katedrála sv. Patrika a plni zkušeností jsme se pomalu začali vracet domů.
Petr Kopuletý, 3.B
Zařazeno v kategoriích:
