Před nedávnem jsme na tomto místě publikovali článek o zkušenostech našich tří žáků na zahraničních školách. Teď se můžete seznámit s dojmy dalších tří, konkrétně Alžběty Poláčkové z 3. B, Jirky Pola ze SpA a Matouše Nováčka také ze SpA.
Jmenuji se Alžběta Poláčková. Ale od září se moje realita přesypala a zůstala jen čtyři písmena: Betu. Tady v Rakousku to stačí a já s každým dalším nádechem objevuji, jakou svobodu mi to poskytuje. A přestože mám občas pocit, že mě její nedefinovatelnost zadusí, baví mě to. Díky programu Erasmus+ studuji od začátku školního roku až do Vánoc na gymnáziu v rakouském Melku. Škola se nachází přímo v komplexu barokního kláštera, a tak každý den procházím chodbami monumentu, jehož paměť sahá až do 11. století. Nemůžu popřít, že si při tom pomyšlení připadám trochu nepatřičně. Hodně se tu učím. Ani ne tak němčině, jako spíš tomu, jaké je to být člověkem. Zjistila jsem, že lidé jsou hodní, naučila se spolupracovat s pračkou a moje „hallo“ pomalu nabírá rakouské kontury. Obdivuji krásy podzimu a sama sebe se ptám, proč jsem si jich v Česku nevšímala víc. Když je mi smutno, brečím. Když je mi veselo, směju se, až mi tečou slzy. Trénuju frisbee s vídeňským týmem Lok Stoli a když zbyde čas, hledám radost ze života. Děkuju za možnost nahlédnout za 180° úhlu pohledu.
Jmenuji se Jirka Pol a zdravím vás do Brna ze svého studijního pobytu v Duisburgu. Duisburg se nachází v Německu a to ve spolkové zemi Severní Porýní-Vesfálsko. Spolu s městy jako je Kolín, Düsseldorf, Dortmund nebo Essen tvoří největší aglomeraci v Německu s neuvěřitelnými osmnácti miliony obyvatel. Na tento studijní pobyt jsem se dostal prostřednictvím organizace yfu (Youth For Understanding), která působí v různých zemích světa a zprostředkovává studentům středních škol výměnné pobyty (podobně jako známější afs). Navštěvuji zde Landfermann gymnázium, které mám i kousek od svého domu a leží takřka v samotném centru města. Školství zde je strukturováno jinak a ve svojí třídě mám sto spolužáků a skoro v každém předmětu se vidím s jinými spolužáky, takže mám možnost poznat spoustu různých super lidí. Zajímavostí také je, že třetina mých spolužáků je z jiných zemí. Přestávky většinou trávíme na školním dvoře, což je pro Německo naprosto typické. Ve volném čase zde navštěvuji posilovnu v zrekonstruovaném přístavu nebo se snažím cestovat po Německu.
Jmenuji se Matouš Nováček a tento rok studuji v USA díky katolickému výměnnému programu Global Outreach. Studuji Lourdes Academy Highschool v Oshkoshi, což je město ve Wisconsinu s přibližně 70 000 obyvateli. Zde také žiji v hostující rodině. Život tady je v jistých ohledech jiný, bez auta tady toho moc nezvládnete a z místních porcí snadno přiberete, ale na vše jsem si za dosavadní dva měsíce rychle zvyknul. Vzdělávací systém je taktéž rozdílný, vedle povinného náboženství a americké historie si zbytek předmětů vybíráte, a tak jsem si zvolil některé předměty, které na našem gymnáziu studovat nemohu – například ekonomiku, band nebo současné problémy. Celkově mám méně předmětů a rozvrh často obsahuje 90minutové bloky. Školu bych označil za jednoduší, jelikož se méně se memoruje a více se píšou eseje.Velkou roli v místním životě tvoří sport. Dost mě překvapilo vidět na nedělní mši svaté třetinu kostela v dresech Packers. Školní týmy zde mají velkou váhu a většina studentů se jich účastní. Já si jako podzimní sport vybral americký fotbal. Tréninky jsou každý den a vyžadují dost času, ale je to skvělá příležitost poznat nové kamarády, protože ve škole na to kvůli krátkým přestávkám a rozdílným předmětům není čas. Za uplynulé dva měsíce zde se toho stalo opravdu hodně a myslím, že studium v zahraničí jsou pro každého otevřené dveře do nového světa příležitostí, které stojí za to vyzkoušet. Získané zkušenosti jsou nedocenitelné a minimálně vystoupit ze vlastní sociální bubliny je obohacující. Zatím se mi tady velice líbí a program všem doporučuji.
Zařazeno v kategoriích:
