[Breaza (610 m) – Valea Pojortei – Cabana Urlea (1533 m) – Vârf Ragarelor (2455 m) – Vf. Moldoveanu (2544 m) – Vf. Arpaşu (2460 m) - Şaua Capra (2315 m) – Lacul Câltun (2135 m) – Bâlea Cascada (1234 m) – Arpaşu de Sus (600 m)]
Jak už se stalo na naší škole zvykem, pan profesor Michal Kubíček zorganizoval na konci září turistický přechod jednoho z významných evropských hřebenů. Tentokrát jsme se vydali vstříc větrnému rumunskému pohoří Făgăraş s nejvyšším vrcholem Rumunska – Moldoveanu (2544 m).
V pátek 25. 9. 2010 ve 14:22 jsme nasedli do přeplněného vlaku EC Hungaria a odjeli směr Budapest, posléze Braşov. Do osmého největšího města Rumunska jsme dorazili s hodinovým zpožděním v sobotu ráno. Vlak do obce Făgăraş, která leží pod hřebenem hor asi 60 km západně od Brašova, nám ujel… Po zběžné prohlídce města jsme jeli nejbližším možným spojem. Díky soukromému vlakovému dopravci a pohotovým a rychlým taxikářům, kteří nás dopravili až na konec poslední podhorské obce Breaza, jsme kolem půl třetí stáli na začátku údolí Pojortei. Po tříhodinovém pochodu - nejprve údolím a později strmě nahoru - jsme došli k torzu bývalé chaty Urlei ležící pod stejnojmenným vrchem. Navzdory ranním obavám, způsobeným ujetím vlaku, byl tak cíl dne úspěšně splněn. Druhého dne hned ráno na nás čekalo dalších 900 výškových metrů na vrch hřebene. Kolem jedenácté jsme již byli nahoře. V Brně tou dobou začínala nedělní bohoslužba celebrovaná Svatým otcem Benediktem XVI. My jsme se alespoň společně pomodlili. Cesta po hřebeni byla náročná. O rovinaté trase jsme si mohli nechat zdát. Neustále nahoru a dolu – sedlo, vrchol, sedlo, vrchol atd. Tento a následující den jsme neklesli pod 2000 metrů nad mořem. Počasí bylo nádherné a o pohledy nebyla nouze. 2. den jsme spali v turistickém bivaku pod nejvyšším bodem pohoří - Vf. Moldoveanu. V pondělí ráno nás probudilo vycházející fagarášské slunce a na nás čekal nasvícený vrchol nejvyšší rumunské hory. Kolem půl desáté jsme stanuli na kótě 2544 m n. m. Následovalo vrcholové foto a nějaká ta sladká odměna. Po chvilce strávené na nejvyšším místě široko daleko jsme pokračovali dále. Čekala nás dlouhá cesta. V plánu jsme měli dojít až k jezeru Lacul Caltun, abychom náročnou část přechodu u vrcholu Vf. Negoiu absolvovali další den hned ráno. Počasí bylo značka ideál, takže jsme nasadili tempo, a šlo se. Cestou jsme potkali mnoho podobných odvážlivců z různých koutů Evropy, překonali jsme několik vrcholů o výšce přes 2400 metrů a přešli nad tunelem strategické transfagarašské magistrály. V podvečer jsme lehce znavení došli k jezeru Caltun. Následující větrnou noc přečkali někteří ve stanu, jiní v plechové turistické boudě. Počasí se přes noc rapidně změnilo, začal foukat pro Fagaraš typický silný vítr a hřeben se zahalil do mraků, ale naštěstí nepršelo. Učinili jsme rozhodnutí, nepokoušet se v silném větru překonávat náročná místa, ale raději se vrátit 4 km a sejít dolů do údolí. Sestoupili jsme takřka k hotelu Bâlea Cascadă, který leží přímo u transfagarašské magistrály. Další den jsme pokračovali v sestupu. Kus před obcí Arpaşu de Sus, která již leží v rovinách, jsme stopli vozidlo lesní správy, které nás dovezlo na nádraží v Arpaşu de Jos. Výhodou bylo, že jsme nemuseli jít jednotvárnou cestou v pustých rovinách a navíc jsme stihli dřívější vlak do Brašova. Následující den, po předešlé domluvě s profesorkou Laurou Voinescu, jsme se setkali se studenty snad budoucí partnerské školy v Brašově. Studenti prestižního gymnázia Colegiul National “Andrei Saguna” nás provedli po své škole a ukázali nám krásy historicky bohatého města. V 18:56 jsme už odjížděli nočním écéčkem do Budapeště. Během pátečního dopoledne jsme si prohlédli nejznámější pamětihodnosti podunajské metropole a o půl šesté večer jsme ve zdraví dorazili zpět do Brna.
Výlet to byl nezapomenutelný. Zdolali jsme nejvyšší vrchol Rumunska, kochali se nádhernými pohledy, strávili několik fajn dní v horách i mezi lidmi. Kéž by bylo takových týdnů víc.

Milan Gašo