Tábor Opatov – léto 2013
Když jsem se dozvěděl, že se mohu zúčastnit tábora v Opatově, moc jsem se těšil. V den odjezdu se to na nádraží hemžilo dětmi nejrůznějšího věku. Ve vlaku zjistila celá naše výprava, že se vydáváme na dlouhou Vikingskou cestu po severu zeměkoule.
Vikingové – to je národ nebojácný, takže i když nám praskla prkna v naší lodi, dokázali jsme si postavit novou, která vydrží i oheň.
Vikingové jsou také zbožní, takže chodí do kostela. Po mši si dají vždy něco dobrého – v našem případě třeba řízek, pizzu, palačinky či ryze české šunkofleky.
A protože jsou Vikingové dobyvační, učili jsme se vyrábět zbraně, se kterými jsme se naučili i zacházet a lovit zvěř.
Prozkoumané oblasti byly zakreslovány do map pro lepší orientaci a bezpečnou cestu zpět.
Na dalekých místech byly postaveny mohyly jako znak toho, kde jsme byli a které kouty země jsme probádali.
Vždy, když nastal večer a luna se nad obzor vyhoupla, nastal čas pro modlitbu. Mladší členové posádky jdou spát, starší ještě hrají hry, aby vůbec mohli usnout. Pak už jen vlny na moři slyšet jsou a na palubě mrtvé ticho je. Jednou to však bylo jiné. Když měsíc jasně svítil, vydali jsme se do tajemného lesa na noční lovení zvěře. Tiše jsme se chovat museli, ale kořist byla velká. Až pak jsme se mohli odebrat na kutě a mohli snít.
Po velké únavě, ale s novými kamarády, jsem se mohl tím stejným vlakem vrátit k tomu stejnému nádraží, jako před týdnem. Bylo to něco nezapomenutelného.
Vojtěch Rozehnal – vedoucí
Zařazeno v kategoriích:
